
Listí stromů v naší ulici se zabarvuje do zlatova a červena, ale poštolky, které u nás bydlí mají, jak se zdá jaro. Pokračovat ve čtení „Jak „naše“ poštolky oslavily státní svátek I“

O poštolkách a jiných podnájemnících, o myších aneb hraboších a také o nás, lidech domácích.

Listí stromů v naší ulici se zabarvuje do zlatova a červena, ale poštolky, které u nás bydlí mají, jak se zdá jaro. Pokračovat ve čtení „Jak „naše“ poštolky oslavily státní svátek I“

V prvních letech poštolky z naší lodžie obvykle touto dobou odlétaly na zimu. Od roku 2015 (s přetržkou způsobenou zateplením fasády v roce 2016—17) už ale většinou alespoň jeden z páru zústává. Pokračovat ve čtení „Podzimní ráno“

Kdo jiný než holubi… Naši lodžii považují za ideální místo pro zahnízdění a tak to opakovaně zkoušejí. Občas je přitom nachytá a prožene paní poštolka, častěji je to ovšem pan poštolka. Pokračovat ve čtení „Nepoučitelní“

To, že pan poštolka občas přinese paní poštolce dárek i na podzim, není zas tak neobvyklé. Dnes se po prvním dárku – sýkorce -, o které jsme psali v předchozím příspěvku (Nepozorná sýkorka), nečekaně vytasil i s dalším dárkem. Pokračovat ve čtení „Druhý dárek“

„Naše“ poštolky tráví teď na začátku podzimu doma poměrně dosti času. Brzy poté, co ráno odletí se zase vracejí, aby využily vyhřátá bidýlka ke slunění. Pokračovat ve čtení „Nepozorná sýkorka“