O poštolkách a jiných podnájemnících, o myších aneb hraboších a také o nás, lidech domácích.
Nový rok jsme vždy začínali bez poštolek, které obvykle už navečer zaplašily silvestrovské rachejtle a petardy. První výjimkou byla samička, která u nás trávila loňskou zimu. Letos již oba z poštolčího páru osvědčili nečekanou statečnost a vydrželi i přes půlnoc. Pokračovat ve čtení „Poštolčí Nový rok“
Tak už je tu opravdu zima. Sníh padal a padal a napadlo ho tolik, že přikryl všechny hraboší cestičky. A tak „naše“ poštolky změnily jídelníček. Hned po ránu si paní poštolka přinesla do lodžie k snídani menšího černého opeřence. Pokračovat ve čtení „Zimní menu“
„Naše“ paní poštolka si zase jednou přinesla do lodžie hraboše. Přiletěla s ním už až skoro za tmy, takže měla problémy s přistáním. Pokračovat ve čtení „Hraboš“
„Naše“ poštolky se v posledních dnech k sobě chovají velmi důvěrně, Jejich pravidelným zvykem se stalo vzájemné oďobávání. Jen se na to podívejte: Pokračovat ve čtení „Důvěrnosti“
Stalo se 17. října těsně po třetí hodině odpolední, když se objevil domácí poštolčí sameček s hrabošem, které měl zřejmě v úmyslu věnovat samičce. Pokračovat ve čtení „Dvě poštolky a jeden myš“