O poštolkách a jiných podnájemnících, o myších aneb hraboších a také o nás, lidech domácích.
Každé ráno, pokud jsme doma, si pouštíme přenos z naší lodžie, abychom se podívaly jak poštolky, co u nás bydlí strávili nebo ještě tráví začátek dne. Dnes nás přitom překvapila hromádka černého peří, ke které zrovna seskočila z bidýlka paní poštolka, aby si ji prohlídla. Pokračovat ve čtení „Noční neklid“
„Našim“ poštolčatům začala být hnízdní bedýnka pomalu těsná a postupně se stěhují do sousedního koše. První překonalo bariéru mezi bedýnkou a košem v sobotu 10. června ve dvě hodiny odpoledne. Pokračovat ve čtení „Stěhování do koše“
Zatím ne do koše, ale pouze na jeho okraj, se konečně dostalo první poštolče. Pokračovat ve čtení „Vzhůru na koš“
Domácí pan poštolka přinesl dnes ráno samičce uloveného rorýse. Dělal to už vloni, ale letos jsme ho přistihli poprvé. Pokračovat ve čtení „Úskalí soužití“
Co se ptactva týče, zdá se být poezie plná pěvců, zvláště těch dobře rýmujících se. Ovšem v básni Mé ptactvo Oldřicha Mikuláška krouží i poštolka: Pokračovat ve čtení „Mé ptactvo“