Poštolčata v naší lodžii vůčihledně rostou. Zdobí je už jen poslední zbytky chmýří a co nevidět se už zřejmě vydají na výlet na zábradlí nebo na skříňku pod oknem. Pokračovat ve čtení „Krmení malých dravců“
Mezi bedýnkou a košem
Poštolčata v naší lodžii vůčihledně rostou, postupně jim podrůstá peří a ochmýření mizí. Stále více je to také láká do koše vedle hnízdní bedýnky. V pondělí večer už v něm byla všechna. Pokračovat ve čtení „Mezi bedýnkou a košem“
Hurá do koše
Takové dvacetidenní poštolče se už chce podívat za hranice bedýnky, ve které se vylíhlo. V tomto věku už je zkrátka čas na první výlet do koše. Pokračovat ve čtení „Hurá do koše“
Strakapoudí hody
Aby bylo jasno, nehodoval strakapoud, ale poštolky. Rozhodně nepatří k běžným poštolčím úlovkům. Přinesl ho otec poštolka, kterému ho s hlasitým křikem vzala a odnesla matka poštolka. Pokračovat ve čtení „Strakapoudí hody“
Polykači myšů
Když už poštolčatům táhne na dvacátý den, tak už aktivně reagují na potravu, kterou jim rodiče nosí. Snaží se jí zmocnit a protože natrhat ji na kousky a způsobně ji sníst ještě neumějí, tak donesený úlovek polykají vcelku. Pokračovat ve čtení „Polykači myšů“