O poštolkách a jiných podnájemnících, o myších aneb hraboších a také o nás, lidech domácích.
První letošní vejce mohl pan poštolka obdivovat těsně před desátou. Předcházel tomu incident s cizí poštolkou, která se za ním přiřítila skoro až na hnízdo. Pak si ale v klidu na vejci i poseděl. Pokračovat ve čtení „Vejce, on, ona, plus ještě jedna“
Co by bylo, hraboš… Pokračovat ve čtení „Hádej, co bude k večeři“
Objevují se tu touhle dobou: pan a paní kavkovi. Nebudou to ti stejní, ale každoročně je tu někde poblíž pár kavek, který hledá místo k hnízdění. Ten z dnešního rána se nejprve zajímal o rorýsovník, což ovšem neušlo pozornosti domácího pana poštolky. Pokračovat ve čtení „Pan a paní kavkovi“
Dnes „naše“ domácí poštolky vyrušila cizí poštolka. Vřítila se za rozčileným domácím samečkem. V patách jí ovšem byla domácí samička, před se kterou cizinka rychle klidila a pak ještě nějakou chvíli obletovala kolem zatímco domácí na ni hlasitě pokřikovali. Pokračovat ve čtení „Jedna navíc“
Dnes večer těsně před osmou se v naší ulici ozvala rána. „Naše“ poštolky to nevydržely a vyletěly do noci. Každá na jednu stranu… Pokračovat ve čtení „To to bouchlo“