O poštolkách a jiných podnájemnících, o myších aneb hraboších a také o nás, lidech domácích.
Náte takový pocit, že už jste ten obrázek viděli? Přesně tento jste tedy ještě neviděli, ale takovéto situace tu jsou na denním pořádku a už jsme tu o nich opravdu nedávno psali (viz příspěvek Děkuji, můžeš to zase odnést a Zdvořilost). Pokračovat ve čtení „Ty mně, já tobě“
Už od 1. dubna 2015 si tu připomínáme mezinárodní den ptactva slavně slavený jakožto výroční dne podpisu „Mezinárodní konvence o ochraně užitečného ptactva“ v roce 1906 (viz Ménage à trois a další příspěvky). Konvenci jsme si letos našli zde a ono to s tím tradovaným mezinárodním dnem možná až tak horké nebude. Zato v naší lodžii dnes opět i přes mrazivé ráno několikrát docela horko bylo. A poštolčí ménage à trois zřejmě opravdu k prvnímu aprílu patří. Pokračovat ve čtení „Aprílová domácnost“
Před a pod našima okny bylo dnes dopoledne velmi rušno. Nálety sousedů se opakují každý den, takže jsme si už na ně zvykli, ale dnes už to nevydržel „náš“ poštolčí sameček a popral se s vetřelcem. A vůbec přitom nešlo o myše, jako na o něco starším snímku nahoře. Pokračovat ve čtení „Před našima okny“
Nálety sousedů a sousedek pokračují. Občas není sice jasné, kdo to vlastně letí kolem, ale bojový pokřik domácích dává tušit, že to není zrovna našinec.
Už od čtvrtka, kdy se tu opět častěji objevuje poštolka ze sousedství – ta s hnědým ocáskem, o tom přemýšlíme. To, že jsou samičky minimálně dvě, je jasné. Ale kolik se tu motá vlastně samečků? Pokračovat ve čtení „Jeden nebo dva?“