O poštolkách a jiných podnájemnících, o myších aneb hraboších a také o nás, lidech domácích.
Přesněji řečeno, vrací se na povrch. Na pozemcích, na kterých populace hraboše překročí pětinásobek prahu škodlivosti (jeho definici se nám sice nepodařilo najít, ale povolující orgány i zemědělci ji dozajista dobře znají), bude opět možno plošně rozsypávat jed. Pokračovat ve čtení „Špatná zpráva pro poštolky, sýčky, kalouse“
V sobotu kolem poledního začalo sněžit. Sněžilo a sněžilo, takže bylo lépe se zdržovat pod stříškou lodžie. Domácí poštolčí pár přiletěl hned s prvními sněhovými vločkami.
Když se na odletu zachytíte, třeba se vám jeden prst na noze zaplete do koše, nebývá to nejpovedenější start. Takováto drobná komplikace potkala dnes „naši“ poštolku, když se chystala odletět s hrabošem pan poštolka. Pokračovat ve čtení „Malá komplikace“
Rozhodně to není první hraboš, kterého „náš“ poštolčí sameček letos samičce donesl. S tímto se doslova přiřítil a samička mu byla v patách. Ale, jak se můžete přesvědčit, hned s ním zase samičce uletěl. Pokračovat ve čtení „Myš tříkrálový“
Od té doby, co nový nápadník přinesl „naší“ samičce hraboše, tedy od úterka, to u „našich“ poštolek vypadá jako na jaře. Tedy skoro. Nošení drobných pozorností samičce tahle pozdě na podzim jsme tu zažili i v roce 2015; tehdy se sameček dokonce se samičkou i pářil (viz Druhé jaro). Pokračovat ve čtení „Jako na jaře“
