O poštolkách a jiných podnájemnících, o myších aneb hraboších a také o nás, lidech domácích.
Poštolčata vůčihledně rostou. Dnes jsou 14 dní stará s výjimkou nejmladšího sedmého, tomu je jen jedenáct. Stále více se zajímají o potravu, když jim ji donese tatínek. Aktivně si ji od něj sama přebírají, ale pak se o ni většinou jen tahají – mezi sebou nebo s maminkou, která je chce nakrmit. Pokračovat ve čtení „Přetahovaná“
Občas se předávka kořisti nevyvede nebo jeden z páru prostě hraboše z nějakého důvodu upustí. Už jsem o tom v minulých letech psali (viz např. Letící hraboš). Tentokrát bylo důvodem pádu hraboše to, že se zachytil o zábradlí, když je poštolka přelétala. Pokračovat ve čtení „Pozor, letí hraboš!“
„Naše“ poštolčata mají aktuálně jeden hlavní úkol: růst. A aby aby zdárně rostla a prospívala, musí řádně jíst. O potravu se jim stará tatínek a maminka je nakrmí. Většinu jejich potravy přitom letos tvoří hraboši a jiní drobní hlodavci. Pokračovat ve čtení „Stravování“
V sobotu – ještě před východem slunce – se v naší lodžii objevilo páté vejce. Očekávali jsme, že je paní poštolka snese o něco dříve, ale zřejmě – stejně jako její předchůdkyně – nerada snáší vejce v noci. Pokračovat ve čtení „Páté letošní“
… přesněji řečeno po čem touží poštolčí samičky a poštolčí samečkové v době, kdy začínají hnízdit. Důležitým předmětem zájmu jsou myši, přesněji řečeno hraboši, které sameček nosí samičce. Ty lákají i cizí samičky. Pokračovat ve čtení „Po čem poštolky touží“