O poštolkách a jiných podnájemnících, o myších aneb hraboších a také o nás, lidech domácích.
Na konci hnízdní sezóny bývá hnízdo plné vývržků, vypadaného šedého chmýří, které tam zbylo po poštolčatech, a dalších pozůstaků po jejich pobytu na hnízdě. Když se v tom fujtajblu sameček vrtí, tak mu to možná až tak nevadí, Pokračovat ve čtení „Hnízdo nově“
Když hnízdní sezóna pomalu končí, začíná se pan poštolka opět zajímat o hnízdo. Ve středu 5, července se už dokonce věnoval hloubení hnízdního důlku. Pokračovat ve čtení „Vrtěti důlek“
Už jsme o tom psali, „naše“ poštolčata se tu stále ještě poměrně často objevují. Pokračovat ve čtení „Loudílci“
Konec hnízdní sezóny se pomalu blíží a poštolčí rodiče začínají měnit i pera důležitá pro let. Ondyno si pan poštolka při důkladné ranní toaletě vyčesal jedno z ocasu jedno rýdovací. Pokračovat ve čtení „Vytržené pero“
O naši lodžii čas od času projevují zájem cizí poštolky. Dvě takové dokázaly zaměstnat pana poštolku po dvě hodiny v pondělí 3. července od 5:13 dp 7:13. Pokračovat ve čtení „Rušné ráno“