„Naše“ poštolka snesla včera letošní druhé vejce přesně podle plánu – 52 hodin po vejci prvém. Třetí by se mělo objevit v pátek 3. května odpoledne.
Vypadá to, že „naše“ poštolky už vedou řádný rodinný život. Poštolčí milenec se zřejmě rozhodl, že bude lépe najít si vlastní ženu a od soboty se tu nekázal. A tak v naší lodžii plyne poštolčí čas vcelku poklidně. Na poslech se to sice nezdá, poštolčí samička totiž stále něco po samečkovi chce a je-li zrovna přílomen, usilovně kvílí. Sameček se přirozeně vyzná v poštolčím jazyce lépe než my a tak většinou správně pozná, co se po něm chce. (Pokračování textu…)
Od té doby, co tu máme poštolčí trojúhelník, je v naší lodžii docela rušno. Ona už to vlastně ani není naše lodžie, ale jejich, poštolčí… Už jsme o tom zde psali. Sameček, kterého můžeme označit za manžela, pravidelně zásobuje naši samičku hraboši. V době, kdy je zrovna na lovu, se tu objevuje sameček – milenec. Když se sameček – manžel vrátí z lovu předčasně, tak to může vypadat i takto: (Pokračování textu…)
„Naše“ poštolčí samička se pravidelně schází i s druhým samečkem. Odpoledne, když domácí sameček nejspíše tráví čas na lovu. Věnuje se totiž pilně zásobování samičky hraboši. Ten druhý nejenže se chová důvěrně k samičce, ale má i tu drzost, že se vrtí a posedává v hnízdní bedýnce. Takto byl dnes přistižen samečkem domácím. (Pokračování textu…)
„Naše“ poštolčí samička, ta domácí s šedým ocáskem, co u nás strávila zimu, má dva nápadníky. Ten, co se tu objevil 3.dubna se už s ní, jak se zdá, řádně spároval. Páří se spolu kdykoliv a kdekoliv… a pravidelně ji zásobuje tučnými hraboši. (Pokračování textu…)
