Pokud jste četli Medvídka Pú v překladu Hany Skoumalové, tak víte, o kom je řeč. V anglickém originále se jmenuje Spotted or Herbaceous Backson. Podle Sovina výkladu záhadné cedulky, na níž stálo ODEŠEL SEM. / HNET TU BUDEM. / MOC PRÁCE. / HNET TU BUDEM., s ním Kryštůfek Robin trávil dopoledne. Pokud Vám to nic neříká, tak si přečtěte kapitolu V., ve které má Králíček napilno a ve které poznáme, co dělá Kryštůfek Robin dopoledne.
U nás žádná cedulka ani vyhláška. O to více tápeme, neb netušíme, co dělají naše poštolky dopoledne a vlastně ani odpoledne. Večer se objeví do půlhodiny po západu slunce, ráno do půlhodiny před jeho východem opět odletí. Ne že by se vůbec přes den neukázaly. Ale je to vždy jen na skok. Také v nejbližším okolí je přes den ticho.
Jak a čím nabarvit velikonoční vejce není problém, kterým by si poštolky a jiní opeřenci museli lámat hlavu. Snášejí mnohdy přímo kraslice. Poštolčích vajec se v naší lodžii letos o velikonocích zřejmě stejně jako o těch loňských nedočkáme a tak jsme pro velikonoční přání vybrali jedno z nejhezčích vajec ze snůšek minulých. Poštolky jsou ovšem letošní.
Nic jiného jsme ani nemohli čekat. Jestliže si naši lodžii našli opět poštolky, dříve nebo později ji museli začít zkoumat co do možností pro hnízdění i holubi. Na střeše nad námi to zkrátka není ten správný komfort. Na rozdíl od poštolek první průzkumník neomylně zamířil do starého hnízda.
Na prvního dubna, jak možná ještě ne všeobecně známo, připadá mezinárodní den ptactva. Naše poštolky ho oslavili tradičně:
Je to každý rok stejné, ale letos…
Nad ránem (27.3.2017)
Poštolky už u nás od začátku března bydlí. Zatím ale používají naši lodžii téměř výhradně jako noclehárnu. Večer se setměním přiletí. Nejprve samička a vzápětí za ní sameček. Usadí se na bidýlkách u dveří a pohovoří spolu krátce (zřejmě na téma, jaký byl dnes den). Jak se začne rozednívat, protáhnou se, provedou toaletku, samička slétne na zábradlí a sameček v rychlosti splní své manželské povinnosti. A pak už jsou ti tam. (Pokračování textu…)
