Loňská stavební sezóna se po všech těch neuvěřitelných peripetiích protáhla až do letošního března. Náš panelový dům je nicméně již obalen polystyrenem, naše lodžie už má opět zábradlí i podlahu (i když dosud nezalištovanou) a v pátek došlo i na zasklení.
Okna se naštěstí dají shrnout na jednu stranu. Polepili jsme je fólií a s notnou dávkou optimismu jsme se hned o weekendu pustili do přípravy nové poštolčí sezóny. Dvě bedničky vysypané štěpkami, které přes zimu občas navštěvoval sameček a vyhloubil v nich solidní důlky, nahradilo řádné nové hnízdo z krabice od tiskárny, které jsme umístili do tradičního kouta za skříňku. Snažili jsme se vše dát na původní místa, i když tak úplně to nešlo. Lodžie je totiž užší a hlubší, i dveře se posunuly. Zábradlí je vyšší a chybí dolní vletový otvor. No nezbývá nám než čekat, zda naši proměněnou lodžii uznají poštolky za dostatečně vhodnou pro hnízdění. (Pokračování textu…)
Když se vloni 31. března zjistili, že nám před okny ložnice hned vedle lodžie vyrostlo lešení, tak jsme si těžko mohli dopředu představit, jak dlouho se celá stavební akce protáhne a kolik komplikací nám přinese. I když, co jiného jsme mohli čekat, když se projekt neprojekt měnil za pochodu. Ve volbě „Nejlevněji nebo promyšleně“ (Manuál energeticky úsporné architektury str. 89 a další) jsme pak logicky skončili jako „Nejdráže a nepromyšleně“.
Jak se nakonec ukázalo, tak rok a den stavba, alespoň v naší lodžii, přeci jen netrvala. Pouhých 351 dní… Dnes dopoledne do ní vstoupili poslední dva řemeslníci a olištovali naši novou podlahu. Ukázalo se, že jako většina těch, co se tu vystřídali před nimi, mají pro specifickou situaci v naší lodžii pochopení. Takže se nám dostalo zalištování kabelů ke kamerám na míru. Za což budiž panu Brádkovi a jeho rodinné firmě Brastav (http://brastav.cz/) dík. (Pokračování textu…)
Jaro astronomické (jarní rovnodennost) připadlo letos na 20. března 11:28, kdy Slunce opět proťalo nebeský rovník a začalo stoupat na severní obloze stále výše nad obzor. Začátek jara nám zkalilo úmrtí myšky Jůlie, vždy veselé aktivní i v posledních týdnech. kdy už ji trápila choroba.
A venku už je opravdu jaro, jak nám dnes naznačilo několik párů obojživelníků a ostatně i „náš“ domácí poštolčí pár… (Pokračování textu…)
Je to každý rok stejné, ale letos…
Nad ránem (27.3.2017)
Poštolky už u nás od začátku března bydlí. Zatím ale používají naši lodžii téměř výhradně jako noclehárnu. Večer se setměním přiletí. Nejprve samička a vzápětí za ní sameček. Usadí se na bidýlkách u dveří a pohovoří spolu krátce (zřejmě na téma, jaký byl dnes den). Jak se začne rozednívat, protáhnou se, provedou toaletku, samička slétne na zábradlí a sameček v rychlosti splní své manželské povinnosti. A pak už jsou ti tam. (Pokračování textu…)
Na prvního dubna, jak možná ještě ne všeobecně známo, připadá mezinárodní den ptactva. Naše poštolky ho oslavili tradičně:
