Konečně se nám podařilo zjistit, jak se daří „našim“ letošním poštolčatům, která jsme před měsíce odvezli do záchranné stanice. Včera, 9. srpna, byla vypuštěna z voliéry a kroužila nad Ptačím centrem. Čeká je velký, širý svět…
Jedna sezóna skončila, druhá začíná
Pokud můžeme soudit z online přenosů z poštolčích hnízd, letošní sezóna skončila. Poštolčata vyletěla už i z hnízda ve veži kostela v Mils bei Imst a většina kamer už je vypnuta nebo je nasměrována někam jinam. Ve druhém případě je nejčastěji pouze otočena směrem ven z hnízda, takže se dozvíme něco o jeho okolí (např. v Cáchách).
Letní podvečer v naší lodžii. Sameček přistává na bidýlku za samičkou.
Konec rorýsí sezóny
„Naši“ rorýsi už jsou ti tam. I po zkušenostech z loňska bychom mohli začít propagovat novou pranostiku „Svatá Anna, bez rorýsů rána“. I když vlastně ještě včera nějací ti opozdilci z okolních hnízd létali kolem. Větší ruch v našem rorýsovníku už ale skončil někdy kolem 20. července: Pokračovat ve čtení „Konec rorýsí sezóny“
Nocležnice
Po odstěhování poštolčat do záchranné stanice naši lodžii vbrzku začali dva poštolčí samečkové. Sameček první je, jak se domníváme, otec „našich“ letošních poštolčat a po svém znovubjeveníse poměrně často nocuje na bidýlkách nad starým hnízdem. Odtud se ho ovšem pravidelně snaží vystrnadit sameček druhý. Pokračovat ve čtení „Nocležnice“
Ten druhý
Poštolčí samička u nás nepřistála od doby co letošní matka poštolčí rodiny před čtrnácti dny naposledy nakrmila poštolčata. Samečky tu ale máme dva. Kromě toho domácího se navečer a po ránu objevuje i druhý. Vzájemně se sledují, takže jakmile přistane jeden, vzápětí je tu druhý, aby prvního zahnal. Pokračovat ve čtení „Ten druhý“