O ptácích a darech vánočních

Při hledání vánočních zmínek o poštolkách jsme potkali i jiné ptactvo a ptačí souvislosti, které  dlužno zmínit.

Koroptev polní; snímek K.Pitk (Own work) [CC BY-SA 3.0], via Wikimedia Commons

Koledy české i moravské rozhodně nejsou na výskyt ptactva chudé.  a to ani tehdy, když „Není ptáčka, ani křepelice / samé zimy, samé zimy, samé metelice“ (Byla cesta byla ušlapaná). Pokračovat ve čtení „O ptácích a darech vánočních“

O kosech a poštolkách

Po kosech literárních a hudebních se ještě vrátíme ke kosům takzvaně „našim“.
Jeden je majitelem  zahrádky u našeho domu na venkově. Zahrádka není zrovna nejvzorněji udržována a on i jeho žena by jistě uvítali, kdyby jim jejich lidé častěji posekali trávu. O tom, komu zahrádka dvůr patří hlasitě informuje případné vetřelce z nejvyšší větvičky smrku, který od doby, kdy ho bývalá majitelka vysadila již dávno přerostl vše ve svém okolí. Někdy se ale spokojí i se hřebenem stodoly, což je ovšem místo, které si zpravidla nárokuje „náš“ strnad.

Pokračovat ve čtení „O kosech a poštolkách“

O zpěvu a povaze kosů nejen literárních

Poté, co si „naše“ poštolčí samička začala po ránu zpívat, jsme se začali pídit po tom, proč ptáci zpívají a zda si zpívají i jen tak pro radost.  A tak jsme se dostali ke slavnému Joaninu kosovi.  Pokud nevíte, kdo to byl, tedy dotyčný kos bydlel na zahradě pianistky Joan Hall-Craggs (1921-2006) a ona jeho zpěv zaznamenávala na sonogram. Pokračovat ve čtení „O zpěvu a povaze kosů nejen literárních“

Sýkorky a poštolka

František Nepil
(Dobré a ještě lepší jitro)

Dnes už není problém vidět čas od času žirafu, hrocha, tygra či jiná nedostupná zvířata. K mravenečníkům, tuleňům a psounům pijeme čaj a přikusujeme albertky, když spokojeně sledujeme v televizi, jak jim člověk negativně ovlivňuje jejich životní prostředí. Méně už slyšíme, jak nám to zvířata oplácejí a ovlivňují životní úroveň člověka. Pokračovat ve čtení „Sýkorky a poštolka“