O poštolkách a jiných podnájemnících, o myších aneb hraboších a také o nás, lidech domácích.
Kos černý (Turdus merula)
Každé ráno, pokud jsme doma, si pouštíme přenos z naší lodžie, abychom se podívaly jak poštolky, co u nás bydlí strávili nebo ještě tráví začátek dne. Dnes nás přitom překvapila hromádka černého peří, ke které zrovna seskočila z bidýlka paní poštolka, aby si ji prohlídla. Pokračovat ve čtení „Noční neklid“
Domácí pan poštolka přinesl dnes ráno samičce uloveného rorýse. Dělal to už vloni, ale letos jsme ho přistihli poprvé. Pokračovat ve čtení „Úskalí soužití“
Aneb malý předvelikonoční poznávací náhled do historického atlasu ptačích vajec:
František Nepil
(Dobrá a ještě lepší jitra)
Pamatujete se na ten plakát, vy, koho dneska píchá v levém koleně a za pár dní nato i v pravém? Ptáčci na něm (na tom plakátu) mrzli ve sněhu, měli hlad jako herec, a já tuto výzvu dodnes oslýchám. Sypu jim, a nejenom to.
V sobotu 4. května jsme vyrazili na letošní Vítání ptačího zpěvu. Průvodci v pozoruhodné lokalitě Holáseckých jezer nám a relativně velké skupině dalších zájemců byli Kryštof Horák a Gabriela Štětková. Slyšeli a většinou i viděli jsem na čtyřicet druhů opeřenců, které Kryštof Horák přehledně zaznamenal do Faunistické databáze ČSO. Pokračovat ve čtení „Jak jsme vítali ptačí zpěv“
