Něco o poštolkách z dob, kdy byly ptactvem užitečným, posud však pronásledovaným, sepsáno jedním z otců české ornitologie: Pokračovat ve čtení „Nesu Vám kalousy!“
Jak se zalíbit poštolčí dámě
Poštolčí samička, co u nás už skoro dva měsíce bydlí, včera večera zahnala na příletu mladého poštolčího samečka, co se tu vyskytuje teprve pár týdnů. Už jsme o tomto vytrvalém mladíkovi psali. Samičce se vytrvale dvoří a jako jediného z řady samečků, co se kolem ní a naší lodžie ochomýtají, ho toleruje a dokonce mu obvykle dovolí v lodžii i přespat. Pokračovat ve čtení „Jak se zalíbit poštolčí dámě“
Swatba na Krásné Hoře
Léta Páně 1835 vyšla v Časopise Ćeského Musea báseň Swatba na Krásné Hoře, kterou „dle pověsti vzdělal Věnceslav Jaromír Picek“. Místem děje jsou zříceniny „v Táborsku blíž Mladé Vožice. Poslední držitelkyně tohoto hradu, ovdovělá paní Mráčkovna, o níž tato báseň jedná, ve zříceninách jeho roku 1211, jak jak pověst udává, smrt svou našla…“. Nás pochopitelně zaujal na samém začátku kolem šedivé rumy odletující „poštolek divokých řad, jejichžto náramně hlaholí šumy“: Pokračovat ve čtení „Swatba na Krásné Hoře“
Z perníkové chaloupky
„Děti, nu, to jste měl hned říct, bodejť neviděla, ba viděla, šly tamtudy tou cestičkou po polích, a přímo k tomu potoku, co ty vrby jsou. Ale už je nedohoníte, skákaly jako poštolky,“ při těch slovích ukázala žena dědkovi na opačnou stranu, kudy byla dříve děti poslala.
Výrostek
Dnes večer za „naší“ poštolkou přiletělo opět další individuum. Vletělo to do poličky nad bidýlky u dveří a tikalo a tikalo a tikalo, takže jsme mysleli, že je to zase poštolčí mladík, který se „naší“ poštolce vytrvale dvoří. Když to však sletělo dolů (v tom nízkém prostoru na nejhořejší poličce se žádný návštěvník dlouho neudrží), ukázalo se, že je to sice zřejmě sameček, ale ještě mladší než ten předchozí. Pokračovat ve čtení „Výrostek“