O poštolkách a jiných podnájemnících, o myších aneb hraboších a také o nás, lidech domácích.
Poštolka obecná (Falco tinnunculus)
Poštolčí samička, co u nás už skoro dva měsíce bydlí, včera večera zahnala na příletu mladého poštolčího samečka, co se tu vyskytuje teprve pár týdnů. Už jsme o tomto vytrvalém mladíkovi psali. Samičce se vytrvale dvoří a jako jediného z řady samečků, co se kolem ní a naší lodžie ochomýtají, ho toleruje a dokonce mu obvykle dovolí v lodžii i přespat. Pokračovat ve čtení „Jak se zalíbit poštolčí dámě“
Léta Páně 1835 vyšla v Časopise Ćeského Musea báseň Swatba na Krásné Hoře, kterou „dle pověsti vzdělal Věnceslav Jaromír Picek“. Místem děje jsou zříceniny „v Táborsku blíž Mladé Vožice. Poslední držitelkyně tohoto hradu, ovdovělá paní Mráčkovna, o níž tato báseň jedná, ve zříceninách jeho roku 1211, jak jak pověst udává, smrt svou našla…“. Nás pochopitelně zaujal na samém začátku kolem šedivé rumy odletující „poštolek divokých řad, jejichžto náramně hlaholí šumy“: Pokračovat ve čtení „Swatba na Krásné Hoře“
„Děti, nu, to jste měl hned říct, bodejť neviděla, ba viděla, šly tamtudy tou cestičkou po polích, a přímo k tomu potoku, co ty vrby jsou. Ale už je nedohoníte, skákaly jako poštolky,“ při těch slovích ukázala žena dědkovi na opačnou stranu, kudy byla dříve děti poslala.
Dnes večer za „naší“ poštolkou přiletělo opět další individuum. Vletělo to do poličky nad bidýlky u dveří a tikalo a tikalo a tikalo, takže jsme mysleli, že je to zase poštolčí mladík, který se „naší“ poštolce vytrvale dvoří. Když to však sletělo dolů (v tom nízkém prostoru na nejhořejší poličce se žádný návštěvník dlouho neudrží), ukázalo se, že je to sice zřejmě sameček, ale ještě mladší než ten předchozí. Pokračovat ve čtení „Výrostek“
Na začátku září se v naší lodžii objevil nový sameček. Vyhlíží velmi mladistvě. Ocasní pera má už šedá, ale shora na hlavě má ještě množství hnědavých pírek, takže pokud ho vidíte zepředu, snadno si ho můžete splést se samičkou. Od “našeho“ starého samečka se liší nejen zbarvením hlavy, ale i velkým počtem černých kapek na křídlech. Má spoustu energie a je tu evidentně nový, protože nejprve vše prozkoumal: vyzkoušel posed na těch nejhořejších poličkách pro kamery i na kamerách pod stropem, které se mu podařilo dokonale přenastavit. Především se ale zajímá o hnízdní bedýnku, v níž vytáčí důlek a o samičku, před kterou se servilně uklání, natřásá a tiká a tiká a tiká. Pokračovat ve čtení „Vytrvalý mladík“