O poštolkách a jiných podnájemnících, o myších aneb hraboších a také o nás, lidech domácích.
Tak jsme tu měli zase každoroční červnové ohňostroje. Letos čtyři mezi 14. a 25. červnem. Na akci IGNIS BRUNENSIS se sjíždějí příznivci tohoto druhu zábavy ze širokého okolí. My domorodci k nim ale nepatříme. O tom, proč tomu tak je zde píšeme pravidelně. Letos se omezíme na to, jak na ohňostroje reagovala „naše“ poštolčata. Pokračovat ve čtení „Plašení poštolčat“
Den poté, co se první poštolčata rozlétla do ulice, vyrazila i další. V lodžii zůstalo už jen nejmladší poštolče; hnízdo a koš vedle něj opouští až k večeru (18:38). Ostatní celý den poletovala dovnitř i ven. Pokračovat ve čtení „Poslední dva“
Po předešlých dvou dnech intenzivního tréninku se počtolčata rozhodla vyrazit do ulice. První v 5:06, Pokračovat ve čtení „Výletníci“
Všechno začalo v úterý 10. června hned po ránu, když se jedno z poštolčat rozhodlo, že pořád procvičovat křídla jen tak na hnízdě a v sousedním koši už ho nebaví. Použilo tedy křídla poprvé k opravdovému letu. Bylo to jen pár mávnutí, ale let to byl. A byl to let úspěšný, neboť zdárně úřistáo na zábradlí a zase se zněj dokázalo vrátit. Pokračovat ve čtení „Rumrajch“
Hraboši. které nosí pan poštolka poštolčatům. jsou přitažliví i pro leckoho z poštolčích sousedů. Třeba jednu cizí samičku, kterou otec poštolka úspěšně zahnal. Všech sedm poštolčat ho přitom pozorně sledovalo. Pokračovat ve čtení „Cizinka“