O poštolkách a jiných podnájemnících, o myších aneb hraboších a také o nás, lidech domácích.
Dnes odpoledne těsně po páté přinesl pan poštolka své družce poprvé letos do lodžie hraboše. Chvíli s ním čekal na bidýlku nad starým hnízdem a pak na opačné straně lodžie. Když si jeho milá pro dárek nepřiletěla, vrátil se zpět nad staré hnízdo. Tam se k němu nakonec paní poštolka připojila. Pokračovat ve čtení „První letošní“
Na půdě našeho venkovského domu v Čisté u Litomyšle se před nějakou dobou na zadní půdě nad chlévem objevily pozůstatky pobytu jisté sovy, kterou se občas někomu podaří zahlédnout, jak rychle mizí, když se na přední půdě objeví člověk. Sůvák nebo sovička vysedává na hambalku, pod kterým se hromadí vývržky. Abychom zjistili, co je to vlastně za návštěvníka, pořídíli jsme nakonec fotopast Pokračovat ve čtení „Past na myši, kočky, kuny a netopýry“
Na Silvestra umřela v požehnaném myším věku 1 roku 3 měsíců a 20 dní naše oblíbená myška Amálka, zvaná Málinka. Místo poštolčího maskota tak zůstalo prázdné. Dnes odpoledne jsme ale domů přinesli myšku novou. Dostala, tak jako její předchůdkyně, jméno podle svátku, který se slaví v den, kdy byla nakoupena: Vilma. Pokračovat ve čtení „Myška Vilma, zvaná Velma“
Naše poštolky se už několik dní musejí obejít bez svého myšího maskota. Možná je to jen špatným počasím – samá mlha a déšť, mrznoucí i nemrznoucí – ale možná si jen hraboši více dovolují… Každopádně dnes hned po ránu přiletěla „naše“ paní poštolka neuvěřitelně promočená a taky zkrvavená. Pokračovat ve čtení „Bez maskota“
Tak už tu máme nový rok a s ním i 19. poštolčí sezónu. Ta ovšem začala již před naším člověčím Novým rokem. Domácí poštolčí pár se docela živě zajímal o hnízdní bedýnku i v poslední den roku starého: