O poštolkách a jiných podnájemnících, o myších aneb hraboších a také o nás, lidech domácích.
Zvířecí nájemníci a návštevníci našeho městského bytu a venkovského domu.
Náš vesnický dům v Čisté u Litomyšle si pro trvalé bydlení vybrali rehkové, brhlíci, netopýři a kuna. Od roku 2022 se v zadní části půdy nad chlévem začaly objevovat vývržky, které svědčí o tom, že si toto místo oblíbila i sova pálená. V prosinci 2024 jsme tam proto nainstalovali fotopast. Dvůr i zahrada domu jsou plny další nejrůznější havěti, z níž část se na zimu stahuje do domu.
Na půdě našeho venkovského domu v Čisté u Litomyšle se před nějakou dobou na zadní půdě nad chlévem objevily pozůstatky pobytu jisté sovy, kterou se občas někomu podaří zahlédnout, jak rychle mizí, když se na přední půdě objeví člověk. Sůvák nebo sovička vysedává na hambalku, pod kterým se hromadí vývržky. Abychom zjistili, co je to vlastně za návštěvníka, pořídíli jsme nakonec fotopast Pokračovat ve čtení „Past na myši, kočky, kuny a netopýry“
Na Silvestra umřela v požehnaném myším věku 1 roku 3 měsíců a 20 dní naše oblíbená myška Amálka, zvaná Málinka. Místo poštolčího maskota tak zůstalo prázdné. Dnes odpoledne jsme ale domů přinesli myšku novou. Dostala, tak jako její předchůdkyně, jméno podle svátku, který se slaví v den, kdy byla nakoupena: Vilma. Pokračovat ve čtení „Myška Vilma, zvaná Velma“
Naše poštolky se už několik dní musejí obejít bez svého myšího maskota. Možná je to jen špatným počasím – samá mlha a déšť, mrznoucí i nemrznoucí – ale možná si jen hraboši více dovolují… Každopádně dnes hned po ránu přiletěla „naše“ paní poštolka neuvěřitelně promočená a taky zkrvavená. Pokračovat ve čtení „Bez maskota“
Tak už tu máme nový rok a s ním i 19. poštolčí sezónu. Ta ovšem začala již před naším člověčím Novým rokem. Domácí poštolčí pár se docela živě zajímal o hnízdní bedýnku i v poslední den roku starého: