O poštolkách a jiných podnájemnících, o myších aneb hraboších a také o nás, lidech domácích.
Zvířecí nájemníci a návštevníci našeho městského bytu a venkovského domu.
Jak vypadá takový horký letní den „našich“ poštolek? Celou rodinku jako na snímku kamery v záhlaví tohoto příspěvku povětšinu dnech dohromady nevidíme. Snad jen tehdy, když sameček přinese malým něco do zobáčku a samička je zrovna doma. Pokračovat ve čtení „Horký všední den“
V životě každého poštolčete nastane den, kdy ho začne lákat svět a začne pomýšlet na to, jak se dostat dále a výše. Pokračovat ve čtení „O stupínek výše“
Dnes bylo zbylým poštolčatům v naší lodžii 22 a 21 dní. A k třítýdenním narozeninám dostala stejně jako vloni kroužky. Obarvili jsme je také stejně jako vloni, jen ta červená je spíše růžová. I kroužkovatel byl stejný. Oproti loňsku bylo ale přeci jen několik rozdílů. Kroužky mají na noze levé. a celé akci asistovala poštolčí samička. Pokračovat ve čtení „Opět červený a černý, a také modrý“
Ještě včera byla poštolčí rodina v naší lodžii kompletní. Během dne se sice třem nejstarším poštolčatům podařilo dostat se do kartonové přepravky před hnízdní bedýnkou, ale příliš jsme se tím neznepokojovali. Poštolčí otec nosil pravidelně hraboše a poštolčí matka spravedlivě krmila obě oddělené skupinky. Pokračovat ve čtení „Kde jsou dvě nejmenší“
Každý rok se to opakuje. Poštolčata začne neodolatelně lákat svět. Nejprve ten malý, co začíná a končí v bedýnce před hnízdem. Pochopitelně je tam láká i to, že je odtud pozoruje a hlídá poštolčí samička. Dostat se za ní poštolčata snažila už včera a dnes ráno se to postupně podařilo dvěma prvním. Pokračovat ve čtení „Tři a dva je pět“