Umění letu „našich“ poštolčat se stále zdokonaluje. Dokáží již přeletět lodžii napodél bez mezipřistání. Přistát na zábradlí na protější straně už zvládají hladce. Je to ostatně o něco níže než startovací místo u dveří: Pokračovat ve čtení „Co už všechno dovedem“
Jako velcí
Jednou z podstatných změn v životě každého poštolčete je, když přestane přespávat na hnízdě, ale začne vyhledávat, tak jako dospělé poštolky, ke spaní místo někde nahoře. Pokračovat ve čtení „Jako velcí“
Je libo hraboše?
Takové malé poštolče, když se vylíhne do správného hnízda, si nežije tak špatně. Alespoň dokud se o něj rodiče řádně starají. Jídlo mu servírují přímo do zobáčku. Dodávka do hnízda má ovšem přednost. Vždy je tedy ve výhodě ten, kdo je dole a ne na bidýlku. Pokračovat ve čtení „Je libo hraboše?“
Hledej Lotranda
Jméno Lotrando jsme dali poštolčatům zřejmě oprávněně, kdepak Luvík… Hlavně po ránu a navečer, když není takové parno, totiž docela vyvádějí. Dnes, jako každé ráno, nás těsně před pátou probudil křik. Jak se později ze záznamů ukázalo, obletoval kolem nějaký vetřelec – pravděpodobně opět poštolčí mladík, který má ve zvyku občas přijít na návštěvu. Pokračovat ve čtení „Hledej Lotranda“
Už i třetí
Tak už i třetí malá poštolka, ta s černým kroužkem, to dotáhla až na bidýlko. Pokračovat ve čtení „Už i třetí“