O poštolkách a jiných podnájemnících, o myších aneb hraboších a také o nás, lidech domácích.
Ostatní zvířecí nájemníci a návštěvníci našeho městského bytu a venkovského domu.
Ohňostroj rumunských mistrů prý včera nad brněnskou rozdával energii a oslovení diváci ocenili jeho vlasteneckost. Kdyby se někdo zeptal nás, kladného ohlasu by se nedočkal. A „našich poštolek“, těch se stejně jako dalších zvířecích obyvatel nejbližšího okolí místa konání, nikdo za celou dobu existence Ignis brunensis od r. 2001, neptal nikdo. Pokračovat ve čtení „Když starosta neví…“
Tento příspěvek bychom mohli začít podobně jako sedm trpaslíků v pohádce (zde ve verzi od Františka Hrubína):
…. hned si všimli, že tu něco není v pořádku. „Kdo odstrčil mou stoličku?“ ptal se první. „Kdo jedl z mého talířku?“ zvolal druhý. „Kdo mi nakousl můj chlebíček?“ ptal se třetí. „Kdo se tu pustil do mého medu?“ křikl čtvrtý. „Kdo jedl z mých jahůdek?“ ptal se pátý. „Kdo si bral z mých borůvek?“ zvolal šestý. „Kdo mi upil malinové šťávy?“ ptal se sedmý. „A kdo to leží na našich postýlkách?“ zvolali všichni, když se rozhlédli.
Prvomájovým příspěvkem jsme zřejmě přilákali k nám do lodžie v něm zmíněnou hrdličku – tu zahradní (Streptopelia decaocto). Zkrátka my o hrdličce a kulásec za dveřmi… Pokračovat ve čtení „Kulásec za dveřmi“
O holubech, kteří navštěvují naši lodžii se stejným cílem jako poštolky, jsme tu psali už mnohokrát. To, že místa jevící se jako potenciální dobré bydlo poštolkám, přitahují i holuby, je bohužel logické. A tak u nás pravidelně přistávají, bublají a natřásají se a testují všechna možná i nemožná hnízda. Pokračovat ve čtení „V pravé poledne“
Ještě stále se tu objevuje. Poznáme ji ovšem pouze tehdy, když se tu dvě samičky potkají. Ale poznat, která je která, to už jsme vzdali. Pokračovat ve čtení „Druhá poštolka“