O poštolkách a jiných podnájemnících, o myších aneb hraboších a také o nás, lidech domácích.
Ostatní zvířecí nájemníci a návštěvníci našeho městského bytu a venkovského domu.
Občas se to přihodí a někdo z drobotiny, co se potuluje kolem naší lodžie, do ní zaletí zrovna, když jsou poštolky doma. Většinou si přitom z domácích nic nedělají, jako tahle sýkorka, která se potkala s „naší“ poštolčí samičkou: Pokračovat ve čtení „Nebojácná sýkorka“
Kromě našeho domácího páru k nám pravidelně létá další poštolka – mladá samička. Od samičky domácí je snadno rozlišitelná. Její pruhovaný ocásek totiž není šedý, ale rezavě hnědý. Domácí se s ní dosti zlobí, ale ona si z nich nic moc nedělá. Těžko říci, zda ji více lákají hraboši, které nosí sameček, nebo ta velká budka s urostlým poštolákem. Pokračovat ve čtení „Třetí poštolka“
Nějakou dobu tu byl klid. Domácí poštolčí pár přilétal se soumrakem na noc a ráno mizel hned po rozednění. V posledních dnech tu ale začíná být rušno a domácí bedlivě hlídají, zda kolem nepoletuje nějaký vetřelec.
I když naše lodžie není naše, ale poštolčí, navštěvují i jiní opeřenci. Mezi pravidelné zimní návštěvníky patří sýkorky, které se poohlížejí po něčem k snědku.
Už nějakou dobu se tu neukázali. Dnes dopoledne se tu ale zase jednou objevil párek holubů. Domácí poštolčí sameček ale nebyl daleko… Pokračovat ve čtení „Už zase ti holubi“