O poštolkách a jiných podnájemnících, o myších aneb hraboších a také o nás, lidech domácích.
Ostatní zvířecí nájemníci a návštěvníci našeho městského bytu a venkovského domu.
Domácí poštolčata už zřejmě definitivně zmizela z naší ulice a vydala se objevovat svět. Poštolčata ale v naší lodžii vídáme stále. Nejsou to ovšem ta „naše“, ale cizí, neokroužkovaná. Včera ráno jedno takové přiletělo za za otcem poštolkou. Pokračovat ve čtení „Chcete mě?“
Už k nám zase lítá cizí poštolka odněkud ze sousedství. Zřejmě láká hlavně kořist, kterou přinášejí domácí. Dnes ráno se přiřítila za paní poštolkou, vybrala zatáčku a zase zmizela. Pokračovat ve čtení „Sledující“
Dnes odpoledne to vypadalo na bouřku, ale zůstalo jen u pár zahřmění a menší přeháňky. Daleko dramatičtější byla sousedská návštěva cizího poštolčího páru. Pokračovat ve čtení „Před bouřkou nebouřkou“
Ne každá poštolka umí ulovit rorýse. „Náš“ pan poštolka to ke smůle rorýsů umí. Prvního přineseného opeřence, kterého přinesl, identifikovatelného jako rorýs, zaznamenali v roce 2020 (viz příspěvky Svačina sviští a Jak se to jí?). Pokračovat ve čtení „Lovec rorýsů“
Dnes ráno přistál u nás na zábradlí zase jednou jeden rehek. Pokračovat ve čtení „Pod svícnem tma“