O poštolkách a jiných podnájemnících, o myších aneb hraboších a také o nás, lidech domácích.
Ostatní zvířecí nájemníci a návštěvníci našeho městského bytu a venkovského domu.
Není jaro jako jaro. Dnes ráno ve 4:06 začalo astronomické jaro. Jaro ale nemusí být jen astronomické, to klimatické začíná vždy 1. března a letošní vegetační podle teploty přišlo už v únoru. Také „naše“ poštolky mají jarní námluvy už od února. Pokračovat ve čtení „Jarní den“
Tahle sousedka „našich“ poštolek, je-li to pořád ta stejná, je opravdu vytrvalá. Dnes ráno před devátou zase kroužila kolem. Pokračovat ve čtení „Obletucha“
„Naše“ poštolky mají své teritorium, které urputně brání proti všem vetřelcům. Dnes ráno to byla jedna mladá poštolka. Možná se tu opakovaně objevuje ta stejná, ale kdo má jednu od druhé poznat. To vědí jen domácí, kteří žádné porušení svého výsostného území nenechají jen tak.. Pokračovat ve čtení „Výsostné území“
„Náš“ pan poštolka nosí paní poštolce všelicos. Hlavně ovšem tradiční poštolčí pochoutku, hraboše. Většinou jí je předává někde poblíž vyhlédnutého hnízda, přebytky končí ve spíži, kterou má někde na protější straně ulice. Pokračovat ve čtení „Když se budí netopýři“
Nešlo o blues. ale o hraboše, tedy o jednoho z mnoha hrabošů, kterými teď pan poštolka obdarovává svou družku. Křik je přitom vždy velký a nejinak tomu bylo i dnes před púl třetí odpoledne. Poštolka, která se za domácím pánem přiřítila, nebyla ovšem ta jeho. Statečně před ní hraboše chránil vlastním tělem a pak s ním raději odletěl s cizinkou za patami. To už dorazila velmi rozčilená domácí paní a předání daru té jediné správné se konečně podařilo. Pokračovat ve čtení „Jen a jen pro tebe“