O poštolkách a jiných podnájemnících, o myších aneb hraboších a také o nás, lidech domácích.
Již více než deset let se na protější straně našeho domu pokouší zahnízdit další pár. Nutno přiznat, že větrací otvory spižních skříní, z nichž vypadávají po zateplení fasády krycí mřížky, nejsou tím nejideálnějším místem. Takže z toho většinou nic nebylo. Pokračovat ve čtení „Poštolky spižní“
Před půl jedenáctou se na zábradlí naší lodžie objevil cizí poštolčí pár. Nejprve přiletěl on a snažil se ji přilákat se ji přilákat. Ona se zastavila jen na chvilku a po většinu času obletovala kolem. Zdrželi se jen pět minut, neboť poté si jich všiml domácí sameček. Pokračovat ve čtení „Cizí pár“
… přesněji řečeno po čem touží poštolčí samičky a poštolčí samečkové v době, kdy začínají hnízdit. Důležitým předmětem zájmu jsou myši, přesněji řečeno hraboši, které sameček nosí samičce. Ty lákají i cizí samičky. Pokračovat ve čtení „Po čem poštolky touží“
Dnes ve třičtvrtě na dvě odpoledne se v naší lodžii objevilo první letošní poštolčí vejce. Od roku 2007 je to už jubilejní devadesáté. Zároveň je to za celou historii poštolčího hnízdění u nás vejce nejdříve snesené. (Předchozí rekord byl 8. dubna.) Pokračovat ve čtení „Devadesáté vejce“
Kolem naší lodžie se každým rokem potloukají kromě těch domácích i cizí poštolky. Cizí samičky přitom velmi zajímají dárky, které nosí pan poštolka své družce. On jim je ovšem jen tak nedá.
Pokračovat ve čtení „Která je ta pravá“