O poštolkách a jiných podnájemnících, o myších aneb hraboších a také o nás, lidech domácích.
Poštolčí podzim se v lecčems podobá poštolčímu jaru. Určitě v tom, že je potřeba bránit místo pro hnídění. „Naše“ poštolčí samička, ta co u nás bydlí od července, je v tomto směru vskutku ostražitá. Občas dokonce ještě vyletí i na samečka, co u nás bydlí od září: Pokračovat ve čtení „Incident“
Ještě stále se tu objevuje. Poznáme ji ovšem pouze tehdy, když se tu dvě samičky potkají. Ale poznat, která je která, to už jsme vzdali. Pokračovat ve čtení „Druhá poštolka“
Nejen husy pode a nade mlejnem, ale, jak je u nich na jaře dobrým zvykem, i poštolky se perou. V naší lodžii už jsme takových pranic zažili několik. Nyní jde zřejmě o to, zda si dobré bydlo v naší lodžii udrží poštolka, která si zde své domovské právo doslova vyseděla přes zimu, nebo ta nová, co se zde snaží zabydlet od 4. dubna. Už zde jednou v klidu vedle sebe přespaly, pak na sebe jen tak letmo narazily, ale dnes po poledni z toho byla opravdu velká pranice. Pokračovat ve čtení „… se perou“
Dnešní den ukázal, že poštolky, které snad opravdu chtějí založit domácnost v naší lodžii, jsou správně jarně naladěny. Sameček se vrátil hned o šesté a ráno bylo opravdu rušné, zvláště když se ukázalo že o lodžii projevují zájem minimálně tři poštolky. Pokračovat ve čtení „Kdo je kdo (a také kdo s koho)“
Od začátku května jsme tu moc nebyli. A jak se zpětně ukazuje při prohlížení záznamů z kamer, nebyli tu ani poštolky. Ještě jsme všechny záznamy neprošli, ale zdá se, že poslední výraznější zájem o naši lodžii projevovaly v neděli 7. května, kdy ji bylo potřeba uhájit před cizím samečkem. Jako obvykle těžko říci, který ze dvou samečků byl vlastně zahnán.