O poštolkách a jiných podnájemnících, o myších aneb hraboších a také o nás, lidech domácích.
Už nejméně od srpna nám do lodžie pravidelně skoro každé ráno létá cizí sameček. Už jsme o něm psali (viz Ona je rozezná). Domácí taková návštěva nemůže pochopitelně nechat chladnými. Dostává se pravidelně do konfliktu s jedním či druhým z domácího páru. Někdy také s oběma… Pokračovat ve čtení „Jeden navíc“
My to nedokážeme, ale „naše“ paní poštolka ano. Kromě domácího pana poštolky do naši lodžii v poslední dnech navštěvuje i cizí poštolák. V téhle době, kdy ještě přepeřují, vypadají oba trochu jako pobudové a tak di my, lidé domácí, všimneme toho, že k nám zavítal cizinec, až tehdy, když se dotyčného pustí domácí samička.
Poštolčata letos poté, co poprvé vyletěla do ulice, moc nevídáme. Ale čas od času, tak jednou za den, se aspoň jedno objeví. Většinou se s křikem přiřítí, když zahlédnou někoho z rodičů. Pokračovat ve čtení „Ratata poštolčata“
Naši lodžii začal navštěvovat cizí poštolák. Vypadá poněkud neupraveně, ale ani domácí nemají teď v době přepeřování dokonalý vzhled. Pokračovat ve čtení „Místní pobuda“
Při jarních soubojích poštolek nejde vždy jen o teritorium. Může jít i o hraboše. Jako tuto sobotu v podvečer, když jednoho domácí sameček přinesl samičce. Kde se vzala, tu se vzala, objevila se i cizí poštolka s jasným cílem snadného nabytí kořisti. Pokračovat ve čtení „Souboj o hraboše“