O poštolkách a jiných podnájemnících, o myších aneb hraboších a také o nás, lidech domácích.
Nic jiného jsme ani nemohli čekat. Jestliže si naši lodžii našli opět poštolky, dříve nebo později ji museli začít zkoumat co do možností pro hnízdění i holubi. Na střeše nad námi to zkrátka není ten správný komfort. Na rozdíl od poštolek první průzkumník neomylně zamířil do starého hnízda.
Obrázky ze života v naší lodžii (fotografie, snímky a záznamy z kamer najdete v archivu, který je dostupný zde.
V tomto příspěvku přinášíme jeden z obrázků z dnešního relativně klidného dne: Drzý holub se promenuje na podlaze lodžie pře hnízdem. K urychlenému odletu ho přiměje to, že přilétá sameček s myšem pro samičku.
Soužití člověka se zvířaty, která s ním chtějí bydlet, není jednoduché. Jednotlivé druhy mají své lidské příznivce i odpůrce, kteří se jich nemilosrdně snaží zbavit. Osobně nepatřím mezi milovníky zdivočelých holubů domácích, zvaných „věžáci“, i když jejich špatná pověst, alespoň podle toho, co lze na jejich obhajobu najít třeba na stránkách Ligy na ochranu zvířat (Jsou holubi opravdu škodliví?), je zřejmě přehnaná.
Naše lodžie, ideální pro poštolky, je přirozeně přitažlivým místem i pro holuby hledající místo k zahnízdění. Dlouholetá zkušenost nám říká, že pokud se někdo domnívá, že tam, kde hnízdí poštolky, nezahnízdí holubi, je na omylu.
Pokračovat ve čtení „Falco tinnunculus versus columba livia forma domestica“