Kdo shodil náš květináč

Tento příspěvek bychom mohli začít podobně jako sedm trpaslíků v pohádce (zde ve verzi od Františka Hrubína):

…. hned si všimli, že tu něco není v pořádku. „Kdo odstrčil mou stoličku?“ ptal se první. „Kdo jedl z mého talířku?“ zvolal druhý. „Kdo mi nakousl můj chlebíček?“ ptal se třetí. „Kdo se tu pustil do mého medu?“ křikl čtvrtý. „Kdo jedl z mých jahůdek?“ ptal se pátý. „Kdo si bral z mých borůvek?“ zvolal šestý. „Kdo mi upil malinové šťávy?“ ptal se sedmý. „A kdo to leží na našich postýlkách?“ zvolali všichni, když se rozhlédli.

Pokračovat ve čtení „Kdo shodil náš květináč“

V pravé poledne

O holubech, kteří navštěvují naši lodžii se stejným cílem jako poštolky, jsme tu psali už mnohokrát. To, že místa jevící se jako potenciální dobré bydlo poštolkám, přitahují i holuby, je bohužel logické. A tak u nás pravidelně přistávají, bublají a  natřásají se a testují všechna možná i nemožná hnízda.  Pokračovat ve čtení „V pravé poledne“

Zlodějka

Která jiná nežli straka, že? Pověst má v tomto ohledu nevalnou. Je to ale pták nejen vysoce inteligentní (jako ostatně všichni krkavcovití), ale i z pohledu člověčího nadmíru užitečný, neb  loví hraboše a pojídá přezimující hmyz. Užitečný je i z pohledu poštolek, neb tyto s oblibou využívají opuštěná stračí hnízda.

Pokračovat ve čtení „Zlodějka“

Zase ti holubi

Nic jiného jsme ani nemohli čekat. Jestliže si naši lodžii našli opět poštolky, dříve nebo později ji museli začít zkoumat co do možností pro hnízdění i holubi. Na střeše nad námi to zkrátka není ten správný komfort. Na rozdíl od poštolek první průzkumník neomylně zamířil do starého hnízda.

Pokračovat ve čtení „Zase ti holubi“