O poštolkách a jiných podnájemnících, o myších aneb hraboších a také o nás, lidech domácích.
Svatý Martin sice včera nepřijel na bílém koni, ale teploty, alespoń ty noční, nám klesly pod 5ºC. Sice jen o stupeň, ale i tak jsme se nakonec rozhodli sklidit na zimu kameru, která se to podle uváděných technických parametrů nemusí líbit. Místo, které snímá, tedy staré hnízdo, už teď stejně navštěvuje jen tlupa sýkorek. Pokračovat ve čtení „S klesající teplotou“
Tento příspěvek bychom mohli začít podobně jako sedm trpaslíků v pohádce (zde ve verzi od Františka Hrubína):
…. hned si všimli, že tu něco není v pořádku. „Kdo odstrčil mou stoličku?“ ptal se první. „Kdo jedl z mého talířku?“ zvolal druhý. „Kdo mi nakousl můj chlebíček?“ ptal se třetí. „Kdo se tu pustil do mého medu?“ křikl čtvrtý. „Kdo jedl z mých jahůdek?“ ptal se pátý. „Kdo si bral z mých borůvek?“ zvolal šestý. „Kdo mi upil malinové šťávy?“ ptal se sedmý. „A kdo to leží na našich postýlkách?“ zvolali všichni, když se rozhlédli.
O holubech, kteří navštěvují naši lodžii se stejným cílem jako poštolky, jsme tu psali už mnohokrát. To, že místa jevící se jako potenciální dobré bydlo poštolkám, přitahují i holuby, je bohužel logické. A tak u nás pravidelně přistávají, bublají a natřásají se a testují všechna možná i nemožná hnízda. Pokračovat ve čtení „V pravé poledne“
Která jiná nežli straka, že? Pověst má v tomto ohledu nevalnou. Je to ale pták nejen vysoce inteligentní (jako ostatně všichni krkavcovití), ale i z pohledu člověčího nadmíru užitečný, neb loví hraboše a pojídá přezimující hmyz. Užitečný je i z pohledu poštolek, neb tyto s oblibou využívají opuštěná stračí hnízda.
… panoval dnes v naší lodžii po celý den.
Hned časně zrána ještě než poštolčí samička opustila bidýlko, na němž strávila noc, se objevil drzý holub a vzápětí na to stejně drzá sýkorka (koňadra).
Sýkorku poštolka nebrala příliš vážně, ale holuba nakonec prohnala: Pokračovat ve čtení „Zvýšený letecký provoz“
