Rubrika: „Naše“ poštolky

Říká se, že kočka má pět životů. Někdy dokonce sedm nebo devět. Dokáže se ze všeho vylízat. Může spadnout z velké výšky, v pádu se dokáže přetočit tak, aby dopadla na všechny čtyři, a po dopadu na zem ani nezamňouká a utíká pryč.

„Naše“  letošní pro let netalentované a nedostatečně trénované poštolče se od pondělka 20. června ocitlo na zemi a bylo tam odchyceno celkem šestkrát. Naposledy, když se již za tmy po marných pokusech dostat za sourozencem trůnícím nad ním na bidýlku se nenadále rozhodlo, že by mu to šlo lépe z podlážky lešení, ale minulo ji. Našli jsme ho pak sedět před sousedním domem. Putovalo pak jako obvykle do krabice a výtahem do osmého patra. Měli jsme vážné podezření, že na to, že bude dole zachráněno spoléhá a kromě toho se mu jízda výtahem líbí.

Před poslední cestou výtahem (2016/06/23) (Pokračování textu…)

Když poštolčata odrůstají, začne být postupně neúnosné spávat dole na hnízdě a ještě k tomu vleže. Správná poštolka spává nahoře na bidýlku. Vzorem všem generacím poštolčat v tom byla maminka s tatínkem. Letošní padací poštolče pochopitelně ještě na bidýlku nespává. To druhé, létací, už k tomu ale nemá daleko. Po dva večery se pokoušelo bidýlka dosíci a když se to nepodařilo, vzalo zavděk výzubem v nedokončeném polystyrenovém obkladu. Padací poštolče se pak vždy po několika marných pokusech dostat se za ním uvelebí dole na podlaze lodžie.

Je to opravdu beznadějný případ. Včera se vezlo výtahem vzhůru už dvakrát. Když jsme ho poprvé chytali, tak kolemjdoucímu dítěti radostně pokřikujícímu a ukazujícímu „Poštolka! Poštolka!“ maminka vysvětlila, že to už je tam tři dny a jen mávla rukou. Pomalu propadáme dojmu, že se to poštolče létat nikdy nenaučí. Křídla procvičuje jen když jimi mává na rodiče; je ovšem pravda, že křičet k tomu umí náležitě. Touha létat ho popadá, když je samo a chce se dostat za někým z poštolčí rodiny. Pokud je sourozenec s ním, je spokojené, odpočívá a čeká, co mu život přinese.

Poštolče čistě přízemní na samém konci lešení.

Nedá se říci, že by neudělalo vůbec žádné letecké pokroky. Včera dokázalo seskočit na podlážku lešení u lodžie. I když to z podhledu kamer tak nevypadá, je tam mezera asi 40 cm od líce fasády a  podlážka nějakých 25 cm níže. To je ovšem nepřekonatelná překážka pro návrat, takže další postup probíhá již standardně směrem dolů.

Jak dlouho to ještě může trvat než se naučí létat aktivněji než jen plachtit dolů? Odpověď z Ptačího centra zní, že do 42 dní věku se to naučí každé poštolče. Dnes je mu minimálně 35 dní. To nás čeká ještě perný týden.

Dnes ráno jsme měli v lodžii opět dvě poštolčata. To šikovnější přespalo zřejmě nahoře na lešení a po půl šesté slétlo za sourozencem do hnízda. A tak byli zase spolu:

(Pokračování textu…)

Tak už jsme viděli i druhé, vlastně první nezvěstné poštolče. Přiletělo za maminkou na horní podlážku lešení večer ve 20:52. Zjevně je v dobré kondici a létání se mu daří. Už nejen let dolů, ale i vzhůru.

Ráno jsme zjistili, že zmizelo i zbývající poštolče. Nejenom my, ale i samička, která se marně snažila udat hraboše (v 04:57, 06:09 a 6:30). K tomu hustě lilo. Poštolče, které zřejmě neopatrně propadlo mezi okrajem lodžie a lešením, jsme objevili v lodžii o patro níže. Sedělo tam, obráceno dovnitř a pršelo mu na záda a ocásek. V 10:45 ho konečně objevila i samička, poté co zase jednou důkladně prohledala celou lodžii, když jí promoklý sameček přinesl v 10:38 myše. Slétla dolů a nakrmila je a vypadalo to dobře, že už o něm ví, takže mu téměř v pravé poledne mohla naservírovat oběd. (Pokračování textu…)

„Naše“ poštolče -výzkumník se dnes hned po ráno rozhodlo prozkoumat lešení. Vydalo se pěšmo podél průčelí a vlastně nevíme, kam až dorazilo. Byl to docela dlouhý výlet, z něhož jsme viděli jen začátek a pak šťastný návrat.

Obě poštolčata ještě spolu po ráno odpočívají na vyhlídce, odkud lze nejlépe pozorovat blížící se rodiče. (Pokračování textu…)

Poštolčata, i když jsou to dravci sokolovití, evidentně neznají heslo jednoho ze zakladatelů Sokola, Miroslava Tyrše. Zatímco „naše“ šikovnější poštolče – výzkumník se chová jako správný Sokol a dokáže už vylétnou z hnízda na polystyrenovou zábranu a ještě výše na skříňku a také slétnout zpět, tomu druhému prostě vyskakovací a předletecké pokusy nejdou. Nakonec mu nezbylo než zvolit cestu dolní a podlézt. A tak teď obě koukají do velkého světa za hranicemi lodžie. Jedno z podlahy a druhé z výše půl metru nad ním. A k tomu hlasitě hulákají na každého kolemletícího opeřence.

„Naše“ šikovnější poštolče se během dneška opět ukázalo jako opravdový výzkumník. Hned ráno odvážně seskočilo ze štokrdlete a vydalo se na průzkum kouta u dveří. Tady ho vidíte při návratu:

(Pokračování textu…)

Ano, už třetí den jsou uvězněni za barikádou z polystyrenu. Samička i sameček je zásobují potravou pravidelně, i když včera dodávka poněkud kvůli vytrvalému dešti vázla. Ale co je to platné, když kolem je širý svět, který je potřeba poznat. Nejsnazší cesta ven je přes stoličku, pod níž je umístěna kamera snímající před skříňkou uličku ke hnízdu. Když se na ni dokážete vyšplhat, je to pak už jen skok na stoličku vyšší, kterou se vězení uzavírá. První to dokázalo šikovnější mladší poštolče dnes v 7:30.

(Pokračování textu…)