Pro čtení tohoto článku musíte být přihlášeni.
Budka pro poštolky aneb poštolkovník
Naše poštolky domácí mají velmi komfortní budku, jíž je naše lodžie, kde hnízdí v koutě na zemi, resp. na námi lidmi domácími připravené podestýlce. Osvědčená směs sestává z lesní hrabanky, písku a štěpek.
Ovšem již po několik jar se na protější straně domu pokouší zahnízdit další pár. Nutno přiznat, že větrací otvory spižních skříní, z nichž vypadávají po zateplení fasády krycí mřížky, nejsou tím nejideálnějším místem. Takže z toho většinou nic není.
Sameček z protější strany (foto z roku 2009). Pokračovat ve čtení „Budka pro poštolky aneb poštolkovník“
Baby bird or baby dinosaur?
O tom, co dělat, když jsme našli ptačí mládě opakovaně informuje nás nepoučitelné člověky řada zdrojů (viz. vybrané odkazy dole na této stránce).
Vracíme se k tomuto tématu, i když tomu roční zrovna neodpovídá roční doba, proto, že jsme narazili na instrukivní přírodní komiks / plakát Rosemary Mosco. Je na něm výstižně ilustrován rozhodovací proces a řešení, co dělat, když najdeme mládě pěvce vypadlé z hnízda. Základní pravidla platí i pro nezpěvavé dravce, jakými jsou poštolky:
- Je-li ptáče zraněno, kontaktovat nejbližší záchrannou stanici (seznam dostupný na http://www.zvirevnouzi.cz/)
- Je-li nezraněno, pak ho podle stáří odhadnutelného dle typických znaků buďto vrátit zpět do hnízda (v případě poštolčat, pokud jsou ještě ochmýřená) nebo nechat být či vysadit na bezpečné vyvýšené místo v blízkosti nálezu. Nikam je neodnášet ne proto, že by se ptačí mláďata neměla brát do rukou (ptačím rodičům lidský pach na mláděti nevadí – ptáci se při poznávání mláďat čichem neřídí), ale prostě proto, že ho tím vzdálíme od rodičů. Pokračovat ve čtení „Baby bird or baby dinosaur?“
Óda na hraboše…
Hraboš polní (Microtus arvalis) je proslulý škůdce. Přitom na jeho geometrické množící schopnosti je závislý jídelníček řady predátorů (viz. obr. níže) včetně našich poštolek. Jinými slovy: Nebylo-li by hrabošů, nebylo zřejmě ani tolik poštolek.
Kresba převzata z knihy Pole a louky z edice Průvodce přírodou, IKAR.
Jak poštolky loví
Duch Svatý nejčastěji byl, jest a zřejmě i ještě dlouho bude zpodobňován jakožto holub. Kdo, ale někdy viděl lovící poštolku, pochopí, proč způsobu její letu při lovu říkají francouzi vol „Saint-Esprit“. Český „třepotavý let“ rozhodně tak výstižný není. Popisující k němu musí vždy dodat, že poštolka se vznáší, doslova visí na místě nad terénem (loukou nebo polem). Tento nezaměnitelný způsob letu, který lovící poštolka ovládá, zachycují dva dokumentární snímky BBC: