O poštolkách a jiných podnájemnících, o myších aneb hraboších a také o nás, lidech domácích.
Po odstěhování poštolčat do záchranné stanice naši lodžii vbrzku začali dva poštolčí samečkové. Sameček první je, jak se domníváme, otec „našich“ letošních poštolčat a po svém znovubjeveníse poměrně často nocuje na bidýlkách nad starým hnízdem. Odtud se ho ovšem pravidelně snaží vystrnadit sameček druhý. Pokračovat ve čtení „Nocležnice“
Poštolčí samička u nás nepřistála od doby co letošní matka poštolčí rodiny před čtrnácti dny naposledy nakrmila poštolčata. Samečky tu ale máme dva. Kromě toho domácího se navečer a po ránu objevuje i druhý. Vzájemně se sledují, takže jakmile přistane jeden, vzápětí je tu druhý, aby prvního zahnal. Pokračovat ve čtení „Ten druhý“
„Naše“ poštolčata tráví čas od neděle 8. července v záchranné stanici. Pokud bylo vše probíhalo normálně, už by zřejmě i to nejmenší mělo za sebou první let mimo okruh naší i jejich domácí lodžie. Takto si ještě nějakou dobu na první volný let počkají. Nejspíše se teprve rozlétávají po tréninkové voliéře a možná už v ní mají i možnost natrénovat lov s živou myší… Pokračovat ve čtení „Jak se vypouštějí“
Vždy nás zajímalo, co vlastně dělají mladé poštolky, když už se musí starat samy o sebe. Něco jsme tady už o tom i napsali např. v příspěvku Co zrovna asi dělají aneb lovecké začátky… nebo George, Rosie, Alice, Kirky, Maddie a Rabbie s odkazem na sledovací projekt Gordona Riddlea.
Před osamostatněním během onoho měsíce po prvním leteckém pokusu, kdy je ještě rodiče zásobují potravu, se poštolčí mláďata, mají-li přežít, musí naučit dvěma dovednostem: letu a lovu. Pokračovat ve čtení „Škola hrou“
Poštolčata už jsou skoro týden ta tam a tak jsme jednu z kamer (tu označenou číslem 2) snímajících letošní poštolčí hnízdo přemístili stejně jako loni na zábradlí, odkud může sledovat reje „našich“ rorýsů. Pokračovat ve čtení „Zaostřeno na rorýsy“