O poštolkách a jiných podnájemnících, o myších aneb hraboších a také o nás, lidech domácích.
Člověk snadno propadne dojmu, že poetická poštolka v české literatuře zkrátka neexistuje. Je pravda něco jako bílá vrána, ale vezměte si třeba Druhou báseň o Brně Jana Skácela, v níž nejen „poštolka si krouží nad Brnem“, ale Brno zabírají i hbití rorýsi… Pokračovat ve čtení „Už i ta poštolka si krouží nad Brnem…“
Dokumentu o životě jednoho páru poštolek, na který zde chceme upozornit, je již více než deset let. Yann Le Meur, který je zapáleným amatérským ornitologem a objevuje a dokumentuje soukromý život opeřenců ve svém nejbližším okolí, ho v bretaňské obci Ploufragan začal připravovat v roce 2004. Celé následující dobrodružství popsal na svých stránkách Vivre avec les oiseaux, kde při troše štěstí najdete i jednotlivá videa. Celý dokument pak zde.
Po kosech literárních a hudebních se ještě vrátíme ke kosům takzvaně „našim“.
Jeden je majitelem zahrádky u našeho domu na venkově. Zahrádka není zrovna nejvzorněji udržována a on i jeho žena by jistě uvítali, kdyby jim jejich lidé častěji posekali trávu. O tom, komu zahrádka dvůr patří hlasitě informuje případné vetřelce z nejvyšší větvičky smrku, který od doby, kdy ho bývalá majitelka vysadila již dávno přerostl vše ve svém okolí. Někdy se ale spokojí i se hřebenem stodoly, což je ovšem místo, které si zpravidla nárokuje „náš“ strnad.
Poté, co si „naše“ poštolčí samička začala po ránu zpívat, jsme se začali pídit po tom, proč ptáci zpívají a zda si zpívají i jen tak pro radost. A tak jsme se dostali ke slavnému Joaninu kosovi. Pokud nevíte, kdo to byl, tedy dotyčný kos bydlel na zahradě pianistky Joan Hall-Craggs (1921-2006) a ona jeho zpěv zaznamenávala na sonogram. Pokračovat ve čtení „O zpěvu a povaze kosů nejen literárních“
Už několik dní nás navštěvuje spolu s menší tlupou sýkorek. Tak jako ony prozkoumává úplně všechno od starého poštolčího hnízda po bidýlka a zase zpět. Včera jsme ho nachytali, jak vylétává z rorýsovníku, který se zjevně těší pozornosti celé bandy.
