O poštolkách a jiných podnájemnících, o myších aneb hraboších a také o nás, lidech domácích.
O tom, že kočka domácí je šelma a k jejím oblíbeným kratochvílím patří lov ptáků, jsme tady už psali (viz Kočka na větvi a na balkoně). Věděli to již naši předkové, neboť jinak by zřejmě nevznikla píseň o mrňavé kočičce, co chytila ptáčka strnada, jejíž mnohé verze najdeme nejen ve sbírkách Karla Jaromíra Erbena, Boženy Němcové či Františka Bartoše: Pokračovat ve čtení „Kočky a ptáci, ptáci a kočky“
Ó ano, o hraboších, jejich přemnožení a hubení toho bylo řečeno letos mnoho. Problém hubení hrabošů není ovšem letošní, i když mnohé z letošního dění není nepodobno situaci před sto lety plus několika lety*, jak ji popsal Jaroslav Hašek : Pokračovat ve čtení „Některé nové názory na hubení hrabošů“
„Naše“ poštolčí samička si dnes v podvečer těsně před západem slunce přinesla do lodžie pěkného vypaseného hraboše k večeři. Na příletu ji pronásledovala nějaká cizí poštolka, ale tu domácí sameček snadno vykřičel. Samička se raději odklidila i s hrabošem někam do bezpečí, ale po chvilce se vrátila a pustila se do něho na zábradlí. Pokračovat ve čtení „Kdo by odolal“
Na tomto snímku z kamery je pouze jedna. Ve skutečnosti jsou tři. Tato zatím nevelká skupinka sýkor koňader přilétá každý den během dopoledne, spíše hned po ránu, když odletí domácí poštolky. Pokračovat ve čtení „Trojlístek“
Nejprve se dnes po odletu poštolek objevily sýkorky. Byly zřejmě jenom tři, ale podle toho, jak vyváděly, by člověk soudil na minimálně třiatřicet. Jsou teď u nás pravidelnými hosty. Brhlíka, který přiletěl hned po nich, jsme tu letos viděli teprve podruhé. Pokračovat ve čtení „Podzimní brhlík“