„Naše“ poštolky

Dnes po poledni se do naší lodžie odvážila jistá kavka. Domácí paní poštolka ji pěkně prohnala… (Pokračování textu…)

Domácí poštolčí sameček stále nosí na hnízdo aspoň jednoho hraboše denně, což je na tuto roční dobu docela nezvyklé.  Potlouká se tu stále ještě i poštolka s šedým ocáskem.  Sameček, jak se zdá, nečiní rozdílu mezi ní a svou letošní družkou (tu s ocáskem hnědý). (Pokračování textu…)

Cizí poštolčí samička s šedým ocáskem se stále potlouká kolem poštolčí lodžie. Odpoledne na Dušičky opět zase jednou sledovala domácího samečka až do hnízdní bedýnky.  (Pokračování textu…)

Ráno na Dušičky se naše ulice topila v mlze  a tak se poštolky zdržovaly doma v lodžii.  Potloukaly se kolem hnízda a šmejdily i dole na podlaze. (Pokračování textu…)

Dnes se v poštolčí lodžii opět objevila včerejší návštěvnice s šedým ocáskem.  Přiletěla až po odletu domácích, kteří zde strávili noc. Podle hnědého ocásku byla nocující poštolka opravdu ta „naše“ domácí. (Pokračování textu…)

Dnes po ránu bylo v naší lodžii dosti rušno. Poštolčí pár se v ní zdržel déle než obvykle zřejmě i proto, že se mu nechtělo ven do mlhy. (Pokračování textu…)

Dost jsem se už nadíval
i na něhu sněhu
a přece tady vyhnán do Ráje (Pokračování textu…)

Letošní poštolčata už jsou dávno pryč. Jejich rodiče jsou ovšem – stejně jako v minulých letech – stále tady. A on jí dokonce občas přinese hraboše. (Pokračování textu…)

Poštolčí sameček, co u nás bydlí od roku 2019, je známý lovec rorýsů. Rorýsovník nad oknem vedle poštolčí lodžie ho neodpolatelně přitahuje. To, že má snejné skolny i jeho družka, nám ale odhlalil až bližší pohled nové kamery č. 10a: (Pokračování textu…)

Když jedna hnízdní sezóna končí, začíná vzápětí sezóna další. Dnes ráno to bylo jasně vidět. Přibližně ve třičtvrtě na pět probudil – zřejmě nejen nás – hlasitý a vytrvalý teritoriální pokřik otce poštolky. (Pokračování textu…)