„Naše“ poštolky

Poštolčí sameček, co u nás bydlí od roku 2019, je známý lovec rorýsů. Rorýsovník nad oknem vedle poštolčí lodžie ho neodpolatelně přitahuje. To, že má snejné skolny i jeho družka, nám ale odhlalil až bližší pohled nové kamery č. 10a: (Pokračování textu…)

Když jedna hnízdní sezóna končí, začíná vzápětí sezóna další. Dnes ráno to bylo jasně vidět. Přibližně ve třičtvrtě na pět probudil – zřejmě nejen nás – hlasitý a vytrvalý teritoriální pokřik otce poštolky. (Pokračování textu…)

Jako vždy, když je na konci sezóny poštolčí lodžie skoro celý den opuštěná, snaží se toho využít holubi. I jim se totiž lodžie zamlouvá jako dobré místo k hnízdění. Letos to začalo 17. července. (Pokračování textu…)

Poslední okroužkované poštolče jsme v naší lodžii viděli 14. července večer, kdy jedno přiletělo na bidýlko a hned zase odletělo.  Následující noc strávila v lodžii po dlouhé době pouze matka poštolka. 16. července se k ní přidružilo neokroužkované poštolče. (Pokračování textu…)

Rorýsci už patrně brzo opustí rodná hnízda. Po celé dny sviští kolem našich oken rorýsí letky. A když se pustí do krmení i ti „baši“, je kolem rorýsovníku nad oknem vedle poštolčí lodžie opravdu rušno. (Pokračování textu…)

V posledních dnech se v naší lodžii objevují cizí poštoláci. Jsou minimálně dva a velmi mladí. Zvláště ten první z 12. července. Má ještě hnědou hlavičku i pruhovaný ocásek. (Pokračování textu…)

„Náš“ pan poštolka se s oblibou věnuje lovu rorýsů. díky nové kameře můžeme lépe pozorovat jeho pokusy vyšťourat nějakého toho rorýska z rorýsovníku nad oknem vedle poštolčí lodžie. (Pokračování textu…)

Cizí neokrouřkované poštolče, co se u nás zabydlelo, takže už je vlastně „naše“, se dnes dopoledne věnovalo průzkumu hnízdní bedýnky.  Zaujalo je všelicos – včetně kousků keramzitu v podestýlce, a důkladně zkoumalo, zda by to třeba nebylo k snědku. Menší kousky polykalo. (Pokračování textu…)

Od té doby, co začalo pršet, je v naší lodžii rušno.  A na noc tu bývá ořeplněno. Včera večer se tu směstnalo 6 poštolčat – 5 na bidýlkách nad starým hnízdem a jedno na kameře č. 17, která je na ně namířena. Ráno, jak už se stalo prakticky zvykem, jedno z poštolčat spadlo z bidýlka. Zase to bylo poštolče neokroužkované. (Pokračování textu…)

„Naše“ poštolčata si občas do lodžie přinesou něco k snědku. Zdrojem většiny těch dobrot jsou zřejmě dosud jejich rodiče, hlavně otec poštolka. Pokud mají poštolčata hlad, tak i přílet sourozence vyvolá pěkný poprask. (Pokračování textu…)