„Naše“ poštolky

Takové dvacetidenní poštolče se už chce podívat za hranice bedýnky, ve které se vylíhlo. V tomto věku už je zkrátka čas na první výlet do koše. (Pokračování textu…)

Aby bylo jasno, nehodoval strakapoud, ale poštolky. Rozhodně nepatří k běžným poštolčím úlovkům. Přinesl ho otec poštolka, kterému ho s hlasitým křikem vzala a odnesla matka poštolka. (Pokračování textu…)

Poštolčí hnízdo v naší lodžii má hranici jasně vymezenu stěnami bedýnky, ve které se poštolčata od r. 2018 líhnou.  Dnes se na okraj bedýnky a s ní sousedícího koše odvážilo vystoupat první poštolče (to s modrým kroužkem). (Pokračování textu…)

Když už poštolčatům táhne na dvacátý den, tak už aktivně reagují na potravu, kterou jim rodiče nosí. Snaží se jí zmocnit a protože natrhat ji na kousky a způsobně ji sníst ještě neumějí, tak donesený úlovek polykají vcelku. (Pokračování textu…)

Letos, od roku 2018 už podeváté, byla poštolčata, co se vylíhla v naší lodžii, okroužkována. Stalo se tak 27. května v podvečer v době, kdy byla 16 – 14 dní stará. (Pokračování textu…)

Do života „našich“ poštolek se snažíme nezasahovat. Výjimečně nám to ale přece jen nedá.  Naposledy po dlouhé době dnes. (Pokračování textu…)

Rorýsi nyní svištívají kolem rorýsovníku nad oknem vedle poštolčí lodžie hlavně po ránu v podvečer.  A vypadá to, že obydleny jsou prakticky všechny apartmány. (Pokračování textu…)

V posledních dvou dnech se kolem poštolčí lodžie potlouká cizí, ještě nepřepeřený, poštolčí mladík. Klidně vletí za paní poštolkou do lodžie… (Pokračování textu…)

Holub se na poštolčím jídelníčku ocitá jen zcela výjimečně. Za těch dvacet let, co u nás poštolky hnízdí, jsme to letos viděli teprve podruhé. (Pokračování textu…)

Dnes poštolka z druhého páru snesla do truhlíku za okem naší kuchyně čtvrté vejce. Trvalo hodně dlouho než ho ukázala. (Pokračování textu…)