Pomalu se blíží konec října. Toutou dobou už většinou poštolky, co u nás bydlely, balily svých pět švestek a mizely někam do teplejších krajů. „Naše“ poštolčí samička u nás už ovšem strávila dvě zimy a tak snad zůstane. Její druh se přistěhoval vloni na začátku listopadu poté, co se přestal objevovat loňský otec poštolčí rodiny. Uvidíme, zda také zůstane. Možná, že již porovnává pro a proti zimy strávené u nás. Mezi pro určitě patří to, že si ohlídá dobré bydlo a pohlednou partnerku. O obojí je stále zájem a tak má skoro každý den postaráno o zábavu s vyháněním nějakého toho vetřelce.
Do jeho každodenního programu patří minimálně dvě návštěvy lodžie a samičky denně: jedna ranní, hned po východu slunce, spojená v těchto již chladnějších dnech se společným sluněním, druhá večerní, těsně před západem slunce.
Na noc ovšem zůstal jen málokdy. Snad jen několikrát v dubnu, když bylo potřeba lodžii a samičku ohlídat před nápadníkem, kterému věnovala (samička, nikoliv lodžie) nepatřičnou pozornost.
Od 19. října se však situace změnila a on začal v lodžii i přespávat.
Včera po ránu si pak se samičkou takto projevovali náklonnost:
Ovšem do zimy ještě dosti času zbývá. Necháme se překvapit zda u nás přes ni oba zůstanou…