V pátek, těsně po jedenácté, se „naše“ dvě nejstarší poštolčata rozhodla, že když už umí tak báječně létat, je načase vyzkoušet si, jak se létá venku v ulici. Vyrazila takřka současně. První z bidýlka nad starým hnízdem:
… a druhé ze zábradlí:
Natrénováno měla určitě dobře, protože opakovaně přilétala a oblétala bez nějakých problémů… nepočítáme-li ovšem sourozence, kteří zřejmě očekávali, že jim ze světa něco přinesou:
Jednomu z vyletěných poštolčat se ve světě zalíbilo natolik, že se vrátilo domů až po půl deváté večer:
Pak už byl pouze problém, jak se všichni letci uloží k spánku na bidýlka.
Konečný poměr 3:1 nebyl pro udržení se nahoře to nejlepší řešení, takže jedno poštolče pak o půlnoci spadlo dolů…