Dnes ráno se konečně vylíhlo v naší lodžii poslední letošní, tedy šesté poštolče. Proti svám starším sourozencům je neuveřitelně malinkaté. Není ovšem divu, mezi nejstarším a nejmladším je rozdíl více než 6 dní a 2 hodin.
Celé poštolčí rodince se ale dobře daří a i nejmenší benjamínek se už má čile k světu.
Vylíhl se nejspíše těsně předtím, že samička v 6:25 vyhodila skořápku:
Plně jsme ho mohli obdivovat v 6:54, když se samička zvedla a vyrazila naproti blížícímu se samečkovi.
Když si sameček prohlédl poslední přírůstek do rodiny, tak se rozhodl, že bude lepší benjamínka trochu zahřát. Naposledy něco takového udělal, když se vylíhla první dvě poštolčata.
Když se oak samička vrátila, bylo už poštolče skoro suché.
Sameček vzorně zásobuje a určitě by rád i nějakou tu chvilku s poštolčaty pobyl. Samička je ale toho názoru, že do péče o poštolčata by se jí neměl plést.
Benjamínek byl nejprve, jako všechna poštolčata po vylíhnutí, úplně jako gumový a moc se neorientoval v tom, kde by mohl dostat něco menšího do zobáčku. Občas je celý popletený i nyní a točí se při krmení k samičce zády. Ale nakonec přece jen nějaké to sousto na něho zbyde.
Samička, jako správná poštolčí matka, pamatuje při krmení i na ty nejmenší…