Již na základní škole nás paní učitelka Sladkovská poučila, že sameček od hrdličky se jmenuje kulásec, což jasně vyplývá z Máchova Máje:
Byl pozdní večer – první máj –
večerní máj – byl lásky čas.
Hrdliččin zval ku lásce hlas,
kde borový zaváněl háj.
Ale o to tu teď nejde. Jde o tom, jak zve ku lásce v první májový večer taková poštolka. Alespoň ta „naše“ zvala velmi intenzivně.
Vše začalo myšem, kterého sameček přinesl v 17:41:
Samička si ho obratem donesla zpět do bedýnka začala vřískat:
Sameček se raději odklidil na bidýlko nad starým hnízdem na protilehlé straně lodžie a nějakou dobu úspěšně předstíral, že nic neslyší. Samička přitom konzumovala myše a nepřestávala kvílet, takže nakonec se rozhodl jí vyhovět a to hned několikrát po sobě: