„Naše“ poštolka, která u nás od léta bydlí, s námi letos tráví i vánoce. I když příliš aktivně se do nich nezapojuje, což je dáno i tradicí. Ani v koledách, i když se to v nich ptáčky jen hemží, totiž poštolka nepatří k těm, co by o půlnoci na Štědrý den libě zpívali a také nelze očekávat, že bude poštolička, vyrážet Ježíška…
Takto se ta „naše“ čepýřila na bidýlku na Boží hod po ránu.
Ona i poštolka se někam v zimě schovat musí. „Naše“ poštolka se na Štěpána schovávala u nás v lodžii. Protože byla mlha jako mléko, tak se jí moc na koledu nechtělo.
Prohlédla si to důkladně i pod stromečkem, jestli tam přeci jen ježíšek něco pro ni nenechal… Odlétla až po půl deváté (přesně v 8:38). Snad si i v té mlze vykoleduje nějakého toho hraboše.