Začalo to docela nevině. Samičku, která se přiletěla schovat před deštěm, sledovala další poštolka. Jak se později ukázalo, zřejmě docela mladá. Vytrvale se vracela až do pozdního večera a domácí samička se ji opakovaně snažila zahnat. Ovšem zájem a zvědavost návštěvnice byly veliké. Opakovaně se snažila vměstnat do poličky nad bidýlky u dveří a zcela rozostřila kameru na stropě u dveří. Aby večer nebyl opravdu nudný, objevil se i sameček a chvíli jsme měli v lodžii zase jednou poštolky dvě. Vypadalo to, že zde dokonce ve dvou stráví celou noc. Ale pak začalo zase shazování z bidýlek, až nakonec opanovala lodžii jedna ze samiček a usadila se na oblíbeném bidýlku u dveří. V nastalé tmě těžko říci, která vlastně vyhrála. To ukáže až ranní sluníčko, pokud ovšem naše dnešní nocležnice neodletí ještě před jeho východem…
PS: jak ukázalo ráno, zůstala nám tu naše letní nocležnice, která už si zřejmě opravdu vzala naši lodžii za svou…