Je to každý rok stejné, ale letos…
Nad ránem (27.3.2017)
Poštolky už u nás od začátku března bydlí. Zatím ale používají naši lodžii téměř výhradně jako noclehárnu. Večer se setměním přiletí. Nejprve samička a vzápětí za ní sameček. Usadí se na bidýlkách u dveří a pohovoří spolu krátce (zřejmě na téma, jaký byl dnes den). Jak se začne rozednívat, protáhnou se, provedou toaletku, samička slétne na zábradlí a sameček v rychlosti splní své manželské povinnosti. A pak už jsou ti tam.
Na zábradlí 28.3.2017
Ne, že by se přes den nezastavili, ale je to zřídka. Zdržují se přitom takřka výhradně na zábradlí a bidýlkách. Vypadá to, že hnízdo v koutě není už to pravé. Našemu novému zábradlí totiž plechař, který ho vyráběl, nenechal dole žádnou díru.
Samička výjimečně slétla dolů (16.3.2017)
Že by tady? (28.3.2017)
Z námi, lidmi domácími, nastražených hnízdních krabic, nalezla samička zřejmě zalíbení zatím pouze v tom hned v koutě za dveřmi pod bidýlkem. Sameček se už vůbec o nic takového nezajímá a také ještě nepřinesl samičce do lodžie žádný dárek. A tak si říkáme, zda nemá někde jinde něco lepšího.
A tak nám nezbývá, než obrnit se trpělivostí.
Poznámka: Pokud Vám vadí rozostřenost kamery směřující shora na bidýlka u dveří, tak tato stařenka už opravdu lépe zaostřit nejde. Zkoušeli jsme to usilovně, leč marně. Jediným výsledkem bylo, že šroubek pro aretaci objektivu zapadl do jedné ze škvír v podlaze.