O poštolkách a jiných podnájemnících, o myších aneb hraboších a také o nás, lidech domácích.
Také u nejbližších sousedů „našich“ poštolek jnízdění zřejmě zdárně pokračuje, i když dovnitř do budek nevidíme. U sýkorků se zřejmě už mláďata vylíhla. Venku už se totiž objevuje i samice. Ani on ani ona si nic moc nedělají ze sousedů poštolků. Pokračovat ve čtení „Nejbližší sousedé“
Dnes se obloha zase zatáhla a tak to opět láká rorýse k lovu a my je může pozorovat a poslouchat, jak si po sviští kolem poštolčí lodžie. Pokračovat ve čtení „Ještě o rorýsovníku, rorýsech a poštolkách“
Tolik rorýsích aktivit jako 17. července ještě naše kamery letos nezaznamenaly. Zdá se, že i v našem rorýsovníku právě vrcholilo krmení. Pokračovat ve čtení „Kroužící rorýsi“
Se začátkem léta reje rorýsů, co se zabydleli v rorýsovníku nad okny vedle poštolčí lodžie, nabyly na intenzitě. A to jich u nás letos bydlí o hodně méně než v letech minulých. Jejich potomci potomci jsou zřejmě stále nadmíru hladoví. Pokračovat ve čtení „Reje rorýsů“
Pomineme-li hluk spojený s rekonstrukcí plynovodu, tak pokud se „náš“ poštolčí pár zrovna s někým nehašteří, je naše ulice již několik dní velmi tichá. Neslýcháme už totiž rorýsi, kteří definitivně zmizeli nejpozději ve středu 26. července. Odletěli i ti z rorýsovníku nad oknem vedle poštolčí lodžie. Pokračovat ve čtení „Ztichlá ulice“