Je to opravdu beznadějný případ. Včera se vezlo výtahem vzhůru už dvakrát. Když jsme ho poprvé chytali, tak kolemjdoucímu dítěti radostně pokřikujícímu a ukazujícímu „Poštolka! Poštolka!“ maminka vysvětlila, že to už je tam tři dny a jen mávla rukou. Pomalu propadáme dojmu, že se to poštolče létat nikdy nenaučí. Křídla procvičuje jen když jimi mává na rodiče; je ovšem pravda, že křičet k tomu umí náležitě. Touha létat ho popadá, když je samo a chce se dostat za někým z poštolčí rodiny. Pokud je sourozenec s ním, je spokojené, odpočívá a čeká, co mu život přinese.
Poštolče čistě přízemní na samém konci lešení.
Nedá se říci, že by neudělalo vůbec žádné letecké pokroky. Včera dokázalo seskočit na podlážku lešení u lodžie. I když to z podhledu kamer tak nevypadá, je tam mezera asi 40 cm od líce fasády a podlážka nějakých 25 cm níže. To je ovšem nepřekonatelná překážka pro návrat, takže další postup probíhá již standardně směrem dolů.
Jak dlouho to ještě může trvat než se naučí létat aktivněji než jen plachtit dolů? Odpověď z Ptačího centra zní, že do 42 dní věku se to naučí každé poštolče. Dnes je mu minimálně 35 dní. To nás čeká ještě perný týden.
