O poštolkách a jiných podnájemnících, o myších aneb hraboších a také o nás, lidech domácích.
„Naše“ letošní poštolky se zatvrzele zdržují v horní části lodžie a tak původní důmyslné rozmístění kamer zaměřených do všech zákoutí na její podlaze pozbývá smysl. Lze tam ulovit leda tak holuba anebo v lepším případě třeba sýkorku:
Sýkora koňadra na průzkumu lodžie (21.4.2017) Pokračovat ve čtení „Kamery, kamery, hejbejte se“
Bílé poštolčí vejce je trochu jako bílá vrána. Ne, že by je občas poštolky nesnesly. Letos se to přihodilo samičce ve švýcarském Lausen už podruhé. První vejce bylo a je zrzavé jak se na poštolčí vejce patří, ale to druhé bílé mělo smůlu a samička ho hned první den zkonzumovala. Dnes snesla další bílé vejce, ale ponechává ho stranou. Pořádně zasedá ale zatím hlavně na to první.
Od doby, kdy jsme vloni popisovali, jak vypadá naše lodžie z pohledu vnějšího pozorovatele, se k nepoznání změnila. Zvenku i zevnitř.
Pro vnějšího pozorovatele vypadá nyní takto. Ten pták na zábradlí není nikdo jiný než „naše“ letošní samička. A ano, to nalevo nad okny je rorýsovník. Ale ani u rorýsů, kteří se zatím letos v sídlišti ještě neukázali, není jisto, že se jim nové bydlo zalíbí.
Buďto to má na svědomí nejarní počasí nebo si opravdu našly něco lepšího. Přes den je máte pramalou šanci je zahlédnout. Alespoň zde v naší lodžii. Když jsme se vydali na obhlídku a snažili se zjistit, kde by se tak asi mohly zdržovat natrefili jsme na pár poštolek posedávajících na anténách na domech na konci ulice u lesa. Je docela možné, že jsou to ty naše. Je to místo docela strategické a mohou odtud kontrolovat, co se v ulici děje a samička má dobrý výhled, když čeká na proviant, který by jí měl sameček nosit.
Ona v podvečer Pokračovat ve čtení „Na konci ulice“
Pokud jste četli Medvídka Pú v překladu Hany Skoumalové, tak víte, o kom je řeč. V anglickém originále se jmenuje Spotted or Herbaceous Backson. Podle Sovina výkladu záhadné cedulky, na níž stálo ODEŠEL SEM. / HNET TU BUDEM. / MOC PRÁCE. / HNET TU BUDEM., s ním Kryštůfek Robin trávil dopoledne. Pokud Vám to nic neříká, tak si přečtěte kapitolu V., ve které má Králíček napilno a ve které poznáme, co dělá Kryštůfek Robin dopoledne.
U nás žádná cedulka ani vyhláška. O to více tápeme, neb netušíme, co dělají naše poštolky dopoledne a vlastně ani odpoledne. Večer se objeví do půlhodiny po západu slunce, ráno do půlhodiny před jeho východem opět odletí. Ne že by se vůbec přes den neukázaly. Ale je to vždy jen na skok. Také v nejbližším okolí je přes den ticho.
