Vichřice

Přes území České republiky se dnes přehnala vichřice. Podle výstrahy ČHMÚ „V silném severozápadním proudění postupuje přes naše území frontální systém, za nímž k nám zesílí příliv studeného vzduchu. … Během ranních hodin bude vítr od západu dále zesilovat, v nižších a středních polohách
se mohou během dne ojediněle vyskytnout nárazy o rychlosti až 35 m/s (125 km/h)„. Pokračovat ve čtení „Vichřice“

O kosech a poštolkách

Po kosech literárních a hudebních se ještě vrátíme ke kosům takzvaně „našim“.
Jeden je majitelem  zahrádky u našeho domu na venkově. Zahrádka není zrovna nejvzorněji udržována a on i jeho žena by jistě uvítali, kdyby jim jejich lidé častěji posekali trávu. O tom, komu zahrádka dvůr patří hlasitě informuje případné vetřelce z nejvyšší větvičky smrku, který od doby, kdy ho bývalá majitelka vysadila již dávno přerostl vše ve svém okolí. Někdy se ale spokojí i se hřebenem stodoly, což je ovšem místo, které si zpravidla nárokuje „náš“ strnad.

Pokračovat ve čtení „O kosech a poštolkách“

Ranní zpěv

Poštolka, která u nás od léta bydlí, má nový ranní rituál. Již několik dní před odletem slétne z bidýlka na na zábradlí a zazpívá si.

Za ty roky, co s námi poštolky bydlí víme, že i když jsou tito ptáci označováni jako hluční, neozývají se jen tak pro nic za nic.  Obvykle se na blízku, i když my ji třeba nevidíme, vyskytuje jiná poštolka s níž komunikují. Ale ta „naše“ si, jak se zdá, jen tak zpívá:

Pokračovat ve čtení „Ranní zpěv“

Zpráva o stavu lodžie

To, že jsme se na déle než měsíc odmlčeli neznamená, že se v naší lodžii nic neděje. Rorýsi se, na to jak hlasitě kolem svištěli v předchozích dnech a týdnech, v tichosti vytratili po polovině července.

Prakticky ve stejnou dobu (17. července) se u nás zabydlela samička poštolky.  Nevíme, zda je to ta stejná jako na jaře a pokud ano, co celou tu dobu vyváděla.  Vyvedla někde poštolčata? Nebo vůbec letos nezahnízdila? Kam se poděl sameček? Pokračovat ve čtení „Zpráva o stavu lodžie“