O poštolkách a jiných podnájemnících, o myších aneb hraboších a také o nás, lidech domácích.
Ve středu odpoledne byla naše čtyři poštolčata okroužkována. Akce byla domluvena již více než čtrnáct dní předem s brněnským průvodcem již tradičních ornitologických večerních vycházek ČSO za našimi ptačími sousedy. Poštolčata byla vylovena z hnízda, strčena do pytlíku, v něm zvážena, okroužkována, vytažena z pytlíků a uložena zpátky na hnízdo, kde je už čekala zasloužená odměna v podobě čtyř kuřátek. Pokračovat ve čtení „Červený a černý, zelený a modrý“
Pohřešuje se poštolčí samička. Od úterka 3. července se tu neukázala. Alespoň pokud můžeme věřit záznamům z kamer a vlastnímu pozorování. Jejímu zmizení předcházela řada dnů, kdy měla evidentně potíže se zásobováním mláďat potravou. Stav nouze trvá vlastně už od neděle 24. června, kdy se sameček začal objevovat pouze v noci, až ho nakonec 29. června zřejmě definitivně zahnala. Pokračovat ve čtení „Pohřešovaná poštolka“
Do denního programu „našich“ poštolčat patří neodmyslitelně ranní rozcvička. Je při ní potřeba protáhnout všechny svaly a především procvičit křídla. Cvičí všechna. Jak vidíte na snímku nahoře rozpětí křídel těch největších už pokryje skoro celou hnízdní bedýnku. Pokračovat ve čtení „Ranní rozcvička“
Hrabošů nenosí „naše“ poštolčí samička v posledních dnech zrovna mnoho. I když v sobotu a neděli už jich bylo šest. Nemá v podstatě šanci jimi mláďata nakrmit. Malí hladounci se na ni vrhají, jak jen se objeví, a ten nejrychlejší donesenou kořist urve. Pokračovat ve čtení „A vítězem se stává…“
„Naše“ poštolčí samička přináší v posledních dnech jen tak tři – čtyři hraboše denně a k tomu něco menšího – zřejmě hmyz, kterému pracovně říkáme „chrousti“. O tom, co se děje mimo naši lodžii přehled nemáme, ale na anténě protějšího domu je teď nevídáme a tak snad loví. Pokud ovšem jen na nějakém pro nás méně nápadném místě nečeká na samečka. Pokračovat ve čtení „Jako na cizího…“