A co se stalo ráno? „Náš“ poštolčí sameček nad ránem vyměnil přední bidýlko za zadní a zůstal na něm do 5 hodin. Pak přelétl na komeru pod stropem u dveří a z ní na hnízdní bedýnku. Chvilku poseděl na jejím okraji a bedlivě si prohlížel její obsah. Hnízdo bylo prázdné… Pokračovat ve čtení „Prázdné hnízdo“
Návrat ztraceného otce
Přiletěl dnes večer těsně po deváté jaky by se nic nestalo… a teď už podřimuje na bidýlku nad starým hnízdem. Nebyl tu celých nešťastných třináct dní a už je marné přemítat coby, kdyby. Pokračovat ve čtení „Návrat ztraceného otce“
Odvézt či neodvézt
(aneb jak jsme toto dilema nakonec vyřešili)
Pokud sledujete přímý přenos z naší lodžie, tak už určitě víte, že letošní čtyři poštolčata v pozdním nedělním odpoledni zmizela z hnízda. Od úterka 3.července, kdy se zde naposledy ukázala matka poté, co zahnala 29. června poštolčího otce, jsme dumali jak dlouho máme čekat než je předáme do záchranné stanice Pokračovat ve čtení „Odvézt či neodvézt“
Kdopak to asi je?!
Stalo se dnes ráno těsně před půl sedmou. Poštolčata už slupla ranní kuřátka, odpočívala a vyhlížela, zda se neobjeví maminka. Na zábradlí ovšem nejprve přistál rehek a dokonce vlétl i do lodžie. Málem ještě ani nestačil odletět a už se na obloze objevila známá silueta. Pokračovat ve čtení „Kdopak to asi je?!“
Magická hranice
Takové poštolčí hnízdo, alespoń ta, která jsme měli a máme v naší lodžii, je takový uzavřený svět, za jehož hranice začnou poštolčata dříve či později pokukovat. A když to vypadá bezpečně, vydají se objevovat svět za hranicí. Letos začíná papírovou přepravkou, kterou jsme jim tam nachystali už 24. června. Pokračovat ve čtení „Magická hranice“