O poštolkách a jiných podnájemnících, o myších aneb hraboších a také o nás, lidech domácích.
Naše poštolky se už několik dní musejí obejít bez svého myšího maskota. Možná je to jen špatným počasím – samá mlha a déšť, mrznoucí i nemrznoucí – ale možná si jen hraboši více dovolují… Každopádně dnes hned po ránu přiletěla „naše“ paní poštolka neuvěřitelně promočená a taky zkrvavená. Pokračovat ve čtení „Bez maskota“
Tak už tu máme nový rok a s ním i 19. poštolčí sezónu. Ta ovšem začala již před naším člověčím Novým rokem. Domácí poštolčí pár se docela živě zajímal o hnízdní bedýnku i v poslední den roku starého:
„Naše“ poštolka přilétá v posledních dnech v podvečer až po svém druhovi. Pokud je ale již to pro daný večer nejlepší bidýlko obsazeno, dokáže z něj pana poštolku vystrnadit.
Sníh v naší ulici už roztál, ale i když se oteplilo, tak příliš teplo zase není. V noci klesá teplota skoro k nule a tak „naše“ poštolky vyhledávají to nejvýhodnější místo k přespání. Rozhodující pro jeho výběr je zřejmě převládající vítr. Dnes se usadily na bidýlkách u dveří. A samička se ještě hned po setmění pokusila polepšit si tepelnou pohodu tak, že si zabere poličku pod stropem.