Na Sedlisku patnáctiletý Prudků Pavel se svými hnědáky také oral svůj kus…. Vysoko nad Pavlem perutěmi mává poštolka — krouží, kolíbá se, nadnáší a pojednou stojí jak k nebi přibitá a shůry dolů bystře slídí, kde by co v zorané zemi zahlédla.
Co dělá poštolka v noci
Co by dělala? Chvíli se chruje a probírá si peří a pak zaboří hlavu mezi křídly na zádech a spí. Aspoň do té doby než ji otravné reflektory dole projíždějícího auta probudí. To se pak ospale probere, rozhlédne a zase zaboří hlavu do peří a spí…
Alespoň ta „naše“. Pokračovat ve čtení „Co dělá poštolka v noci“
Dvě návštěvy
I když se má ještě ochladit (a ne zrovna málo), tak jaro je zřejmě opravdu ve vzduchu. Dnes k nám přiletěl s poštolčí samičkou na návštěvu sameček dokonce dvakrát. Hned po ránu, ještě před sedmou, a pak odpoledne před půl čtvrtou. Hlasitě na sebe tikali a vyzpěvovali a samička se rozčileně vrtěla v bedýnce pod bidýlky u dveří. Odpoledne se do ní vrhl i sameček. Pokračovat ve čtení „Dvě návštěvy“
Den poté
Poštolčí nápadník se dnes opět ukázal. „Naše“ samička ovšem nebyla doma, nebo si zkrátka špatně domluvili kdy a kde se sejdou, tak hned zas zmizel. Je to ovšem fešák, tak se jí snad zalíbí. Pokračovat ve čtení „Den poté“
Jaro je za dveřmi
A za „naší“ samičkou dnes ráno přilétl do lodžie první nápadník. Ona se čepýřila na bidýlku a on hned vlétl do bedničky pod ním. Na snímku z kamery z něj vidíte jen kus šedivé hlavičky:
